Jste zde
Lihýřové hodiny
Kategorie časoměrných přístrojů:
Kategorie:
Lihýřové hodiny patří mezi časoměrné mechanické přístroje k měření času vyznačující se pouze jednou rafičkou, tedy jedním ukazatelem aktuálního času na ciferníku. Nesetkáme se tedy s rafikou minutovou natož sekundovou. Lihýřové hodiny patří mezi nejdéle sloužící časoměrné mechanické přístroje, neboť lihýř byl využíván již od konce 13. století u velkých mechanick´ých hodin a později i u hodinek kapesních. Dodnes jsou vyráběny zpravidla dřevěné mechanické lihýřové hodiny především pro dekorativní účely.
Lihýřové hodiny byly v Evropě vynalezeny přibližně ve 13. století
Lihýřové hodiny byly v Evropě vynalezeny přibližně ve 13. století a dodnes není jasné, kdo byl oním prvním člověkem, kterého napadlo vytvořit skutečně první regulátor hodinového stroje. Oním regulárorem je právě onen lihýř : na ose opatřené seshora příčnou tyčí se dvěma závažími byly nad sebou zasazeny na protilehlých stranách dvě lopatky, kdy jejich vzdálenost odpovídala šířce ozubeného kolečka posazeného kolmo k ose. Do tohoto kolečka lopatky zapadaly. Princip funkce na poměrně složité zařízení byl jednoduchý, jak už to tak u velkých objevů bývá : Když horní lopatka uvázla mezi dvěma horními zuby kolečka, strkal ji zub, kterému překážela do strany, čím došlo k tomu, že se osa pootočila o půlobrat, což mělo za následek, že se spodní lopatka ocitla oproti spodním zubům kolečka a zapadla mezi ně.
Lihýřem lidé nazývali osu s bubnem, po které se odvíjelo závaží
Zub, kterému lopatka překážela v pohybu ji popostrčil o půlobrat nazpět, čímž došlo znovu k nastavení horní lopatky mezi dva zuby, které ji posunou dopředu atd. .. Tento proces se opakoval bez ustání a právě příčné tyči se závažím lidé začli říkat "lihýř", tedy vlastně "zavahovadlo". Lihýř tedy svými rameny tvoří setrvačník. Když hodinový stroj šel, otáčela se tyč poháněná ozubeným kolečkem spojených osou s bubnem z něhož se závaží odvíjelo bez ustání nahoru a dolů.
Lihýřové hodiny hrají nezastupitelnou úlohu v historii měření času člověkem
Do doby, než bylo objeveno kyvadlo Galileem Galileim v roce 1637, byly lihýře skutečně prvním a zároveň také jediným mechanickým strojem k relativně přesnému měření času prostřednictvím mechaniky ozubeného soukolí. Lihýř se však vyznačuje dvěma významnými nepřesnostmi, které mají vliv na chod celého stroje. Jednak se jedná o samotné vřeteno, jenž vychází z jeho středu vypouštějící postupně patkami kolíky vřetenového kola a proto tento hodinový krok nazýváme vřetenový.Samotný lihýř je v soustavě mechanicky spojen s vlastním soukolím a tím se na něj logicky přenášejí veškeré nepřesnosti soukolí, tedy například nerovnost ozubení, v maximální míře. Lihýř pak při svých výkyvech do krajních poloh vrací lihýřové kolo nepatrně zpět a proto vřetenový krok řadíme ke krokům vratným.
Celý středověký technický svět se podílel na zdokonalování lihiřového stroje
Technický svět středověku se podílel na jdokonalování lihýře, avšak vývoj lihýřového stroje trval poměrně dlouho až se ustálil na počtu zubů 64, 60, 96 tak, aby kolo závaží dokončilo jedno otočení přesně za šedesát minut. Vypracováním vhodného převodu se následně hodinové kolo otáči přesně jedenkrát za dvanáct hodin.
První přenosné lihýřové hodiny nechal zkonstruovat Ludvík XI.
Lihýřové hodiny ve své době měřily čas v podstatě velmi přesně a znamenaly výraný technologický pokrok v dějinách měření času člověkem. Lihýřové hodiny, ač na svou dobu velmi přesné, měly jednu zásadní nevýhodu, a to že se nedaly dost dobře přenášet z místa na místo. Zlomem pak byl nápad francouzského krále Ludvíka XI., který nechal sestrojit první přenosné lihýřové hodiny. Pokud král cestoval, speciální skříň s hodinami byla nesena na hřbetě zvláště k tomu určeného koně a o něj i o hodiny se staral ppodkoní Martin Heriet, který byl pravděpodobně mistrem v obou oborech.
Lihýřovým hodinám chyběla vyšší přesnost
Hodinám s lihýřem však výrazně chyběla stále více požadovaná přesnost. A ta samozřejmě u hodin musí být co nejvyšší, neboť pak ztrácí měření času smysl. Tah závaží sice byl stejný beze změny, nicméně pohyb zubů, které propouštěly lopatky lihýře jednu za druhou významně závisel na samotné kvalitě konstrukce a vnějším uspořádání hodin. Na změnu si lidé museli počkat až do nápadu Galiea Galileiho s kyvadlem. Vznikají první mechanické kyvadlové hodiny.