Jste zde
Keltský kalendář
Magazín:
Keltové žili v hlubokém souladu s přírodou, což se odráželo o na chápání a praktikování obřadů na významné keltské svátky. Významnou roli hrály v keltském kalendáři slunovraty a rovnodennosti. Zajímavý je keltský stromový kalendář.
Stromový keltský kalendář
Jarní rovnodennosti je přisouzen dub, letnímu slunovratu bříza, podzimní rovnodennosti olše a zimnímu slunovratu buk. Ovšem jejich důležitější svátky se konaly jindy. Měly však se zmíněnými oslavami hodně společného, neboť se konaly vždy za čtyřicet dní po slunovratu či rovnodennosti.
Příroda jako Matka Zrozená byla pro Kelty alfou i omegou života. Nepromítala se jen do těchto svátků a do rovnodenností se slunovratů - Každého půl roku podle keltského kalendáře bylo rozděleno na údobí po deseti dnech, které bylo rovněž zasvěcené nejrůznějším druhům dřevin. Počínaje Samainem to byly: topol, kaštan, jasan, habr, osika, jabloň, jedle, jilm, hloh, topol, modřín, borovice, vrba, lípa, líska, jeřáb, javor a ořešák
- měsíc břízy 24. 12. – 20. 1. B-eth
- měsíc jeřábu 21. 1. – 17. 2. L-uis
- měsíc jasanu 18. 2. – 17. 3. N-ion
- měsíc olše 18. 3. – 14. 4. F-arn
- měsíc vrby 15. 4. – 12. 5. S-aille
- měsíc hlohu 13. 5 .– 9. 6. H-uath
- měsíc dubu letního 10. 6. – 7. 7. D-uir
- měsíc dubu zimního 8. 7. – 4. 8. T-inne
- měsíc lísky 5. 8. – 1. 9. C-oll
- měsíc vinné révy 2. 9. – 29. 9. M-uin
- měsíc břečťanu 30. 9. – 27. 10. G-ort
- měsíc trnky 28. 10. – 24. 11. P-eith
- měsíc černého bezu 25. 11. – 22. 12. R-uis
Noci slunovratu a noci rovnodennosti byly označeny pěti samohláskami:
- Noc bílé jedle 21. 12. A-ilm
- Noc hlodáše 21. 3. O-nn
- Noc vřesu 21. 6. U-ra
- Noc bílého topolu 23. 9. E-adha
- Noc tisu I-dho
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ KELTSKÉ SVÁTKY KELTSKÉHO KALENDÁŘE:
Samain - největší keltský svátek keltského kalendáře
Největší keltský svátek, jenž měl i význam jakéhosi Nového roku podle keltského kalendáře, byl 1. listopadu Shamain. Staří Keltové věřili, že tento den se náš svět prolíná se světem mrtvých, a tak ve svých příbytcích zapalovali posvátné ohně, aby se duše jejich zemřelých předků mohly ohřát v jejich bývalém domově. Rovněž to byla doba příprav na zimu. Porážel se dobytek a lidé se sdružovali ve svých domovech, vyprávěli příběhy či si dokonce věštili. Patronkou tohoto svátku byla keltská bohyně Cailleach. Zbývá jen dodat, že Shamain se v určité podobě dochoval do současnosti. Většina z nás jistě zná Halloween či naše Dušičky. Takže vzpomínání na naše zesnulé předky alespoň v této době je běžné i dnes.
Beltine - druhý nejvýznamnější svátek keltského kalendáře
Druhý nejvýznamnější svátek starých Keltů podle keltského kalendáře byl Beltine., který se slavil v předvečer 1. května, kdy podle keltského kalendáře končila studená polovina roku a začínala teplá. Jeho patronem byl Belenus, keltský bůh slunečního ohně a léčivých vod. Byl spojován s celou řadou nejrůznějších zvyků a obyčejů, z nichž ten nejznámější je slavnostním zapalování velkých vater, které tradičně prováděli keltští kněží – druidové. Jejich oheň byl považován za očisťující a měl chránit zdraví lidí i zvířat. I tento zvyk se dochoval až do 21. století. Ono tradiční pálení čarodějnic v předvečer 1. května není původem nic jiného, než právě tento svátek. S keltských dob pochází i další zvyk, a to stavění májek.
Imbolc - keltský svátek keltského kalendáře na znamení konce zimního období
Svátek Imbolc se slavil každoročně kolem 1. února na znamení konce zimy. Byl spojován s keltskou bohyní Brighid, jejíž znakem byl ochranný uzel. Ten se obvykle vázal ze slámy a zavěšoval nad vchod domu, jako ochrana. Další nedílnou součástí bylo i zapalování malých ohníčků, jenž měly opět ochranný význam, tentokrát před bouřkou a krupobitím. Takže ne nadarmo se do současnosti zachoval křesťanský svátek Hromnic - Hromnice.
Lugnasad - svátek starých Keltů v keltském kalendáři
Abychom ukončili rytmus hlavních svátků, nemůžeme zapomenout na Lugnasad, svátek, který se konal 1. srpna. Jak je podle jeho názvu patrné, jeho patronem byl Lug, bůh moudrosti a všech umění. Jeho hlavním významem byla slavnost spojená s právě dozrávajícím obilím. Tento svátek probíhal až několik dní a dal by se přirovnat k naším dožínkovým slavnostem. I tehdy druidové prováděli zajímavý rituál. Při východu Slunce slavnostně odsekli několik klasů první úrody. Ty pak položili na posvátný kámen a pronesli zaklínací formuli. Poté se zrna z tohoto obilí rozmlela a zpracovala na těsto. Z toho se pak udělala placka, jež se opekla nad ohněm a následně se rozdala všem účastníkům oslavy.