PŘESNÝ ČAS online

Podzimní rovnodennost

Podzimní rovnodennost, tedy astronomický podzim na severní polokouli zpravidla nastává 23. nebo 22. září, pouze výjimečných případech se podzimní rovnodennost přesouvá na 21. září nebo 24. září. Nejbližší podzimní rovnodennost připadající na 21. září můžeme očekávat až v roce 2092, na 24. září pak v roce 2303, přičemž poslední podzimní rovnodennost v tomto dni nastala v roce 1931.

Astronomický podzim, podzimní rovnodennost, nastává např. v roce 2013 22. září ve 22 h 44 min, kdy Slunce vstoupí do astrologického znamení Vah. Slunce bude tento den vycházet přesně na východě a zapadat přesně na západě. Na rovníku Slunce projde v poledne nadhlavníkem, vůči rovníku se bude vyznačovat nulovou deklinací a den tedy bude stejně dlouhý jako noc - proto rovnodennost a v tomto případě podzimní. Přesně na jižním zemském pólu Slunce vychází a na severním pólu Slunce pak zapadá.

Celý text

Jarní rovnodennost

Jarní rovnodennost je odpradávna považována za nejdůležitější časový mezník. Za často nejdůležitější časový mezník roku byl v mnoha historických údobích považován den rovnodennosti, kdy Slunce postupuje od zimního k letnímu slunovratu. V mnoha kulturách den jarní rovnodennosti označoval v podstatě počátek jara, tedy roční období, které lidem v severních končinách přinášelo konec zimního strádání.

Den jarní rovnodennosti se tak stává symbolem obrození života, kdy se lidé mohou těšit nejen na první možnost zasadit či zasít, mohou se těšit na teplo Slunce a blahodárnou vláhu oproti mrazu a sněhu v zimních obdobích. Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie v letech 3000 až 2000 př.n.l. právě v době jarních rovnodenností začínaly nový rok, neboť jeho počátek byl spojen s počátkem nové obrody Země, a tedy i kalendáře. Mnoho učenců starověké Babylónie na základě sledování slunovratů a rovnodennosti vytvořilo první kalendář a počaly se rodit i první kalendářní systémy Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané. Tento den je počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrianismu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik - Velikonoce.

Celý text

Zimní slunovrat - magická noc Zimní slunovrat

Zimní slunovrat pro nás pozemšťany znamená, že 21. nebo 22.prosince dosáhne naše rodná hvězda Slunce své nejjižnější polohy na mapách noční oblohy označované jako obratník Kozoroha , tedy 270° ekliptiky. Jedná se o jeden z astrologických úkazů, který naši předkové sledovali prokazatelně nejdříve :

Místo písemných záznamů jsme často svědky unikátních kamenných kalendářů či náboženských staveb, které mají k zimnímu slunovratu, jako unikátnímu astrologickému a astronomickému úkazu zřetelný vztah. Zimní slunovrat pro člověka znamená okamžik, kdy je nejdelší noc a nejkratší den na severní polokouli. Na severní polokouli je den nejkratší a noc nejdelší, přichází tajemný zimní slunovrat, začátek zimy a znamení Kozoroha. Slunce se obrací na sever a po třicetidenní pouti vstupuje do znamení Vodnáře. Za další měsíc pak vstoupí životadárné Slunce do posledního znamení Ryb, aby o prvním jarním dnu opět celý cyklus započal s železnou pravidelností znamením Berana.

Celý text

Zimní slunovrat

Podle starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke zrození boha Slunce.

Zimní slunovrat slavily kultury na celém světě

Ve starověké Evropě byl známý jako Yule, ze severského "jul", tedy kotouč, a paralela s kotoučem sluneční je zde více než zřejmá. Křesťanská tradice zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily živý strom, aby chránily duchy lesa před chladem drsných zimních měsíců. Drobné pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala pěticípá hvězda - pentagram, magický symbol pěti živlů. Je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště jmelí z posvátného dubu má lidem zaručit štěstí po celý rok. Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu, kdy se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy.

Celý text

Astronomické léto a letní slunovrat

O letním slunovratu lidé často rozdělávali ohně

Slunovrat, latinsky solstitium, skandinávsky Midsommer nebo také germánsky Litha, je astronomickým termínem pro okamžik, v kterém paprsky Slunce dopadají kolmo na obratník Raka. Na severní polokouli nastává nejdelší den a nejkratší noc a také astronomické léto.

24. červen - Astronomické léto – nejdelší den v roce

V okamžiku slunovratu má Slunce vůči světovému rovníku největší v případě letního slunovratu, nebo nejmenší, tedy zimního slunovratu, deklinaci. Letní slunovrat nastává na severní polokouli zpravidla 21. června, kdy síla Slunce vrcholí a právě letním slunovratem začíná v roce období léta.

Letní slunovrat je astronomickým bodem, kdy můžeme prohlásit, že právě nastává léto.

Přestože by se měly vlastně dny zkracovat a tím tedy i celkově ochlazovat, teprve začíná nejteplejší část roku. Délka dnů a nocí se v průběhu června mění jen velice málo. Slunce stále vychází před pátou hodinou letního času a zapadá po jednadvacáté hodině. Byliny sbírané v tento den mají největší moc, voda přetéká léčivou silou. České slovo slunovrat pak vzniká podle ročního pohybu ( vracející se Slunce ) vycházejícího Slunce nad obzorem.

Celý text

Letní slunovrat

Ve dnech kolem jednadvacátého a dvaadvacátého června dosahuje Slunce při svém realativním pohybu vůči Zemi své nejsevernější polohy – severní konec zemské osy je nejvíce přikloněn ke Slunci. Nadchází letní slunovrat; začíná léto. Sluneční paprsky v tento den dopadají v poledne kolmo na obratník Raka.

Letní slunovrat však vždy byl opředen mnoha tajemstvími a této astrologické konjunkci lidé přikládali velký význam po mnoho staletí. Letní slunovrat je zkrátka magickým obdobím.

Den magické noci letní slunovrat - v den letního slunovratu je nejdelší den a nejkratší noc

Na severní polokouli je v den letního slunovratu nejdelší den a nekratší noc. Slunce bude vstupovat do trojice letních znamení – Raka, Lva a Panny. Poté, co Slunce dospěje k nejsevernějšímu bodu východů a západů, začne se z pohledu pozorovatele na Zemi vracet po obzoru na jih. Na nejjižnější bod své pouti dospěje za zimního slunovratu. Přestože by se v tomto období roku měly dny zkracovat, a tedy i celkově ochlazovat, začíná teprve jeho nejteplejší část. Délka dnů a nocí se v průběhu června mění pouze nepatrně. Slunce stále vychází před pátou hodinou letního času a zapadá po dvacáté první hodině. Dle tradic starých Keltů se den letního slunovratu nazývá Alban Heruin neboli sabat Litha. Keltové pořádali slavnosti zasvěcené bohyni Matce. Podobně jako v noci na " čarodějnice " se na nejvyšších kopcích o půlnoci pálily posvátné ohně - tentokrát na počest vrcholícího Slunce. Lidé kolem nich tančili a zapálenými bylinami žehnali dobytku. Žhavé uhlí ze slunovratových ohňů naši předkové rozhazovali po polích, aby zajistili dobrou úrodu.

Celý text

Letní čas a přechod na letní čas

V České republice byl letní čas zaveden poprvé za první světové války v letech 1915 a 1916. Letní čas se vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Letní čas v ČR začíná vždy poslední neděli v březnu, kdy hodiny posouváme ráno z 2:00 na 3:00.

Čti dále »