Svatý Václav

Spor svatého Václava s římským císařem

Za nevyjasněných okolností se dostává svatý ( kníže ) Václav do rozporu s římským císařem Jindřichem I. Ptáčníkem, , kteréhož vojska saská přibližně v roce 929 porazila vojska knížete Václava, kdy legenda praví, že se český kníže zavazuje platit 300 volů a 300 hřiven stříbra. " Tribut pacis ", tedy poplatek za mír, byl v oné době naprosto běžnou součástí mírových ujednání, kdy jej platil poražený vítězi, neboť v oné době bylo smyslem válek spíše získat kořist než dobytí nových území. Ač poražen, svatý Václav se na knížecím stolci udržel, avšak s výraznou nejistotou, což samozřejmě platí pro každého panovníka, jenž byl ve válce poražen : jeho družina se od takového člověka odvracela, i když mu byli lénem zavázáni. Hlavním mozkem odporu proti knížeti Václavovi se stává jeho bratr Boleslav, pozdější kníže Boleslav I. Ukrutný (  915 - 967/972 ), který knížete v roce 935 zavraždil ve Staré Boleslavi po hostině, na které byli pobiti i kněží a nejbližší členové družiny Václavovy. 

Kult svatého Václava

Téměř ihned poté, co Boleslav I. Ukrutný zemřel, počínají především kněží vytvářet a podporovat kult sv. Václava. Ostatky zavražděného knížete bylo přeneseno ze Staré Boleslavi do kostela sv. Víta a v podstatě ihned začínají vznikat první legendy. Koncem desátého století jej za svatého považovali nejen v Čechách, ale i v Německu a ve století jedenáctém i v Polsku a Rusku, kdy vzniká " První staroslověnská legenda o svatém Václavu ", psaná hlaholicí. Následuje nejstarší latinská, ač velmi stručná legenda " Crescente fide"  přibližně z roku 974 ". Pravděpodobně z popudu římského císaře Oty II. byla sepsána v Itálii legenda Gumpoldova a následovaly legendy další, na detaily velmi pestré, avšak lze je považovat za méně hodnověrné, což činí mnoho úseků ze života sv. Václava nejasné, neboť se často v mnohých případech neshodují.

Svatý Václav kultem české státní ideologie

Svatý Václav zosobňoval přemyslovskou panovnickou tradici a stává se ochráncem českého národa před nepřáteli. Svatý Václav je zobrazován na všech přemyslovských pečetích až do poloviny 13. století a stává se symbolem zemského práva i patronem prostého českého lidu. Císař Karel IV., ač Lucemburk, vědomě navazuje na přemyslovskou tradici, a tak tedy i on podporuje svatováclavský kult a zasvětil právě svatému Václavovi české korunovační klenoty, tedy především svatováclavskou korunu.

Vláda Habsburků a kult svatého Václava

V dobách habsburské vlády po válce třicetileté se projevuje snaha o povýšení na prvé místo mezi českými světci sv. Jana z Nepomuku, avšak obliba mezi prostým lidem byla natolik zakořeněná, že uctívání sv. Jana Nepomuckého nenabylo natolik okázalého rázu. Svatý Václav se tak stává skutečně celonárodním světcem, kdy v těžkých chvílích posiluje národní cítění a stává se jedním ze základních symbolů české státnosti.

Svátek svatého Václava uctívá celá země

Po staletí se konají slavnostní mše, dříve se konaly lidové veselice, poutě či posvícení. Den svatého Václava pak byl významným dnem v hospodářském roce, kdy právě v den svatého Václava končily smlouvy s panstvem a čeledí a uzavíraly se smlouvy nové pro následující rok, třebaže fakticky se toto často odbývalo až na svátek svatého Martina. V hornatých krajích končila toho dne zpravidla pastva na salaších a stáda  se vracela do níže položených vsí do chlévů k přezimování. Od. dne svatého Václava bývalo na venkově povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a i na dalších místech, v Plzeňském kraji se v den svatého Václava slavil svátek čeledi hospodářské. Děvečky a čeledíni volili chudého krále a chudou královnu a prosili hospodáře o dar; z vybrané výslužky se pak konala společná hostina.

Dne 28. září, v den svatého Václava si připomínáme památku pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazenburku, který pro neshody s králem Václavem IV. opouští Čechy a odjíždí do Uher, kde v roce 1411 umírá.