Letní čas a přechod na letní čas

Praktické zavedení letního času a posun času v českých zemích

Prakticky byl letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to v převážné části evropských zemí, kdy jako první zřejmě letní čas zavedlo Německo, a to od 30. dubna 1916 do 1. října téhož roku, a Rakousko-Uhersko, jehož součástí tehdy byly i české země. Tento letní čas se v obou monarchiích uplatňoval až do roku 1918. Rovněž Velká Británie se ke změně připojila a letní čas zde ve třetím válečném roce fungoval mezi 21. květnem a 1. říjnem 1916. Rovněž pak v Švédsku od 15. května 1916 do 30. září 1916. Dne 19. března 1918 byla ve Spojených státech amerických zavedena časová pásma, doposud používaná pouze v železniční dopravě, se kterými bylo zavedeno i používání letního času od 31. března po celý zbytek 1. světové války.

Letní čas a přechod na letní čas v evropských zemích a Rusku

Letní čas platil rovněž mezi léty 1918 a 1919, byl však natolik nepopulární s ohledem na nesoulad s biorytmy lidského těla, že jeho zavedení bylo zanedlouho opět zrušeno. U našeho velkého východního souseda, v Rusku, byl letní čas poprvé zaveden v roce 1917, v některých obdobích ve 20. letech byla hodinová ručička posunuta o dvě, nebo dokonce i o tři hodiny dopředu. Po několikaleté přestávce byl v SSSR znovu čas změněn v roce 1930 a lišil se od pásmového času o jednu hodinu, lze tedy říci, že letní čas v této rozlehlé zemi platil po celý rok.

Zavedení celoročního letního času v Rusku

V průběhu 2. světové války v letech 1943 a 1944 byl k tomuto posunutému času ještě zaveden další letní posun o jednu hodinu, čímž se hodinky dostaly o dvě hodiny napřed oproti aktuálnímu časovému pásmu. V únoru roku 2011 schválil ruský prezident Dmitrij Medveděv zrušení standardního času a zavedení letního času celoročně. Naposledy se tedy v Rusku posunul čas 27. března 2011 o hodinu dopředu a zdá se, že se již nevrátí zpět - alespoň v něčem pozitivním jsou Rusové dopředu. Stejný krok v témže roce ohlásilo i Bělorusko a Ukrajina a v roce 2012 i Arménie. 

Aktualizace 25. 10 2014 : Rusové se dočkali změny opět na zimní čas dne 26. října 2014. Státní duma i prezident Vladimir Putin zákon o změně času zpět na zimní podepsali a tak si většina Rusů opět posunula hodinky zpět - ke změnám však přecejen došlo : Letní čas si „navěky“ zachovají také v Urdmurtsku, na Čukotce a v Samarské a Kemerovské oblasti. Souvisí to s 11 ( jedenácti )  časovými pásmy, která nový zákon zavádí. Více o změně zimního času v Rusku zde :

Letní čas a přechod na letní čas v průběhu II. světové války

Letní čas na sebe znovu upozornil jako možnost úspory v důsledku energetických opatření zaveden za druhé světové války. V Protektorátu Čechy a Morava fungoval letní čas nepřetržitě od 1. dubna 1940 až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících let 1943–1949. Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979. Následně bylo zavedeno pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend, tedy v noci ze soboty na neděli a končil posledním víkendem v září. Rokem 1996 je letní čas o jeden měsíc delší, kdy je prodloužen do posledního víkendu v říjnu. Touto poslední úpravou se docílilo, že je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový.

Konec letního času a přechod na zimní čas v České republice

Letní čas končí poslední neděli v říjnu, kdy se po 02:59:59 SELČ hodiny posunou na 02:00:00 SEČ. Toto uspořádání změny letního času na zimní platí od roku 1996, do té doby byl konec letního času obvykle poslední neděli v září. Letní čas je však samozřejmě zálžitostí zemí mírného pásma. Ve všech státech Evropy s výjimkou Islandu, Ruska, Běloruska, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky se letní čas používá a podle závazných pravidel EU přechod nastává ve všech časových pásmech současně, a to v 1:00 UTC, tedy ve 2:00 SEČ, což znamená ve 3:00 SELČ poslední neděli v březnu, resp. říjnu.