Zimní čas není středoevropský čas

Zimní čas zavádí v roce 1946 ÚNSRČ

Zimním časem velmi často mylně nazýváme standardní pásmový čas, který je letního času protikladem. Standardní pásmový čas, tedy středoevropský čas, je tedy časem, který používáme naprosto běžně; letní čas byl zaveden uměle, podobně jako tento "ZIMNÍ ČAS" v době, kdy Klement Gottwald předsedal Československé vládě v roce 1946. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé ( ÚNSRČ ), které zákon o "zimním čase" schválilo, byl jednokomorový zákonodárný sbor ČSR ( Československé republiky ) fungující od června 1946 do konce května roku 1948 mělo celkem 300 poslanců. Tento orgán vzniká po posledních svobodných demokratických volbách po druhé světové válce v roce 1946 a jeho hlavním úkolem bylo přijetí nové československé ústavy. Ze tří set poslanců bylo 114 komunistů, (93 KSČ a 21 KSS), 55 národních socialistů, 46 lidovců, 37 sociálních demokratů, za Demokratickou stranu zasedalo 43 poslanců, za Stranu slobody tři a za Stranu práce dva poslanci. Je třeba říci, že tehdy se skutečně pracovalo - nejen, že tento orgán splnil svou úlohu přijetí nové Ústavy, ale přijal rovněž dalších 220 zákonů.

Zákon o zimním čase

Zákon o zimním čase nabyl účinnosti dnem vyhlášení 27. listopadu 1946 a zavedla jím zimní čas posunutý o jednu hodinu oproti středoevropskému času od 1. prosince 1946. Znamenalo to pak v praxi, že časový rozdíl oproti letnímu času činil ve schváleném znění minus 2 hodiny. V důvodové zprávě, ne delší než jeden odstavec, tehdejší vláda uvedla, že zavedení "zimního času" přinese úsporu alespoň 10% v rámci ranních a večerních špiček ve využívání energie - zavedení zimního času mělo spotřebu energie více rozložit. Zákon č. 212/1946 Sb. nebyl nikdy zrušen, s československým právním řádem jej převzaly Česká republika i Slovenská republika a jejich vlády tedy stále mají platné zmocnění zimní čas zavést. Nikdy však již znovu zaveden nebyl, v zimě poté vždy platil standardní středoevropský čas (SEČ).