Sibylina proroctví o klimatických změnách

Sibyla vznáší proroctví o suchu a povodních a konkrétně popisuje v kterých zemích se které změny v globálním podnebí projeví

Nešvar všeliký nejenom že zakoření se v zemi Evropě, Asii i Africe, ale i v zemích, o kterých dnes ani ponětí nemáme, a které se za dalekými moři nalézají. Tam rovněž Hospodin ruku svou na hlavu lidu neposlušného vloží, ale suchem trestati již nebude moci, neboť trestal-li tímto způsobem Evropu, nemohl tak trestati Afriku a Asii. Tím by porušil rovnováhu, kterou sám přírodě kdys nařídil. Proto mračna, která z příkazů Hospodinova odplují do zemí těchto, pustí záplavy vod a průtrže rybníků.

Královna Sibyla prorokuje o klimatických problémech, se kterými se lidstvo bude potýkat a nazývá tyto globální klimatické změny Božími tresty

Přívalem vod vzbouří se moře a v době, kdy toto přitahováno je magickou silou měsíce, zdvihá se a vystupuje z břehů svých, zaplaví kraj daleko a široko. A tak jako v Evropě lidé nedostatkem vody zmírati budou, tak v zemích Africe a Asii pod vodou zase umírati budou. Voda jest milostí Hospodinovou, ale také velikým trestem. Vlnami mořskými, záplavou řek a rybníků, stálým deštěm změní kraj úplně svoji tvářnost.

Sibyla prorokuje o zániku celých měst a lidských obydlí v následku sucha a povodní, se kterými se lidstvo nebude umět vyrovnat

Zmizí mnohé a mnohé osady, které kdysi lidmi obývány byly, zmizí úplně kraje, v nichž palma svůj domov měla. Na jejich místě objeví se veliké pouště, neboť kraj ten pískem mořským nánosem vody úplně přikryt bude. Příjdou pak lidé po staletích a řeknou: “Hle, dno moře“. Nebude to pravdou. Nebude to moře, ale pozůstatky po hněvu Hospodinově. Smrt člověka i přírody.

Sibyla, královna Michalda Sábská, řečená Kumanna popisuje proroctví o archeologických objevech, které prokáží existenci dávných civilizací, které byly na stejné, ba i lepší technologické úrovni, než lidé 21. století

A až za několik tisíc let pak najdou lidé zbytky bývalé slávy této země, za několik tisíc let přestanou věřiti v to, že ona ohromná poušť jest bývalým dnem mořským, ale přesvědčí se, že tam byl kdysi takový život, jako v době jejich oni mají. Snad také lepší. Voda, která v dobách těch do zemí afrických a asiatských vnikne, nevystoupí v době oblevy zpět do mračen, aby tam jsouc zahnána větry v místa jiná, vykonala své poslání, ale bude si raziti cestu do země.

Královna Michalda, řečená Sibyla, vznáší proroctví o zemětřesení, které postihne značnou část euroasijských zemí

Půda rozžhavená v zemích těchto, půda tvrdá, má ještě žhavější a tvrdší vnitřek. Když pak do tohoto vnitřku vnikne voda, tu vzbouří se tento proti násilí, které se mu přívalem vod činí, vzbouří se a hněv jeho vyvrcholí tím, že celá země do veliké dálky počíná se vlniti. Zemětřesení. I toto jest trest Hospodinův. Tak v té době po přívalu vod nastoupí nová hrůza a tím horší, že před zemětřesením málokdo se ubrání. Prcháš z osady, aby padající příbytek tvůj tě nezabil, prcháš daleko do pouště a ani nevíš, že přesně před krokem tvým otevřela se země, která tě pohltila.

Sibyla popisuje ve svých proroctvích vztah člověka k zemětřesení a rozdíl obrany člověka před různými druhy přírodních katastrof, které rovněž prorokuje v létech 1200 našeho letopočtu

Před vodou a ohněm unikneš, ale před zemětřesením ne. Tak hroznými tresty potrestá Hospodin v této době lidi na celém světě. Také mnoho a mnoho ostrovů mořských se propadne, aby nikdy více na povrch nevystoupily. Ne proto, že Hospodinu se znelíbí tyto ostrovy trpěti, ale proto, že i na těchto ostrovech bude zapotřebí lid potrestati a aby nikdy více v těchto místech lidé hřešiti nemohli, pak ostrovy tyto nikdy lidskou nohu na svém povrchu neucítí.

Sibyla prorokuje nálady mezi lidmi těžkých dobách přírodních a společenských katastrof 

Tak stane se. Ale myslíš-li, že lid se v době té polepší, pak špatně myslíš. Bude to jenom člověk, člověk, jemuž Hospodin v milosti své všechno dal, člověk myslící, trpící a hřešící. Hřešiti jest přece lépe, nežli trpěti. Hřích jest slastí pro mnohého, ale vždy utrpením pro druhého. Kdyby člověk v té době zanechal svého prostopášného života, kdyby si přiznal, že pro něho a spasení jeho již tolik předtím, jak Mojžíšem, tak i Mesiášem vykonáno bylo, pak by mnohému a mnohému zabránil a nejedna válka v Evropě, která v dobách pozdějších mezi národy různými vypukla, by požehnána byla a lid v bázni Hospodinově, k Jeho cti a chvále dále žil.

Sibyla prorokuje vztah člověka ke spořádanému životu a k náboženství, čímž odůvodňuje sociální a přírodní katastrofy

Osud a osudovost všeho. Zde i tam. Lid půjde za hříchem svým, neboť tak, jako kdysi v Judeji a Izraeli tresty tyto za hříčku přírody považovali, tak i oni tak považovati budou. Pro hřešící není Hospodina, Hospodin jest pro mnohé lidi jenom tenkráte, když trpí, když nemohou dále, když jejich síli jsou úplně vyčerpány. V těch dobách pak vidí, že něco musí býti, co jejich cesty řídí, tenkrát vidí, že jest zde Tvůrce, který nad nimi vládne a obracejí se k Němu.

Sibyla ve svém proroctví o lidské slabosti konstatuje, že dle jejího pohledu lidé nebudou lepšími v létech 1200 po narození Krista

Proč ne dříve? Člověk si musí přiznati svoji slabost, svoji nicotnost, své vlastní NIC a potom bude tím, čím ho Hospodin učinil – člověkem. To platí o lidech okolo roku 1200 po smrti Mesiášově žijících, kteří několikrát byli poučeni, potrestáni, a přece neuznali za vhodna bíti se v prsa a volati: naše vina, naše vina, naše vina. Ano a veškerým právem naše vina: vina proto, že námi pácháno zlo bylo, vina proto, že jsme hříchů našich neuznali.