Jste zde

Domů

Sibylina proroctví kniha pátá

Sibyla Kumanna Andrea del Castagno r. 1450

Sibylina proroctví - Kniha pátá Královská Sibyliných proroctví pojednává o afrických zemích, - jedná se o země, které královna Sibyla obývala, země ve kterých královna Sibyla pobývala jednak se svým doprovodem, či o země, ve kterých vládla - v každém případě se jedná o země africké.

Pátá kniha Sibyliných proroctví "O zemích námi obývaných" (afrických)

Zaznamenáno jest: Když tady do popředí těch, kteří proti bílým utiskovatelům brojiti budou, vstoupí syn toho, který naši vlast pro zlato zradil a ve městě posvátném korunovati se nenechal, tu nastane obrat. Poddaní všech zemí, jejichž pleť nebude jako pleť Římanů, postaví se najednou jako mohutná hráz proti utiskovatelům svým a nastane boj. Nad tímto bojem Slunce nikdy nezapadne, neboť jeho počátek bude velmi daleko na východě od této země a potáhne se přes naši zemi daleko na západ. Všude krev. Všude moře plamenů. Všude vraždy dětí a matek. A když boj se rozpoutá nejvíce, tu po bok našich bojovníků postaví se proti nadvládcům lidé ze země, v níž Slunce vychází a pomůže všem těm, kteří o své bytí a nebo smrt bíti se budou.

Královna Sibyla Kumanna, Sybila věštec a prorok, jako autorka slavných Sibyliných proroctví, hovoří v páté knize svých předpovědí o národu, který se právem semkne proti utiskovatelům

Bude to národ poměrně malý ale bohabojný, národ průbojný a smrti nešetřící. Půjde na západ ruku v ruce s námi, půjde na sever, aby tam se s našimi nepřáteli vyrovnal, půjde na jih, aby nám podal pomocnou ruku. Ze zemí východních přes Arábii, Izrael a Mizraim potáhne vítězné vojsko lidí našich. Před nimi kvetoucí háje a za nimi smrt a poušť. A tak jako po tisíce let úpěli pod jhem, tak také lidé v zemích námi obývaných svobody úplné dosáhnou. Ale jak jsem již řekla, vidím, že naše země budou tak zpustošeny, ze nikdo nebude chtíti v nich žíti.

Královna Sibyla prorokuje o Arabských a Izraelských zemích a vznáší proroctví a předpovědi i o zemích afrických - věštby o zemích, kde se Sibyla, královna Michalda Sábská, se svým obyvatelstvem nacházela  

Ani dravá zvěř, neboť nebude zde míti dostatek potřebné potravy. Jenom v pustinách bude žíti lev, který zůstane nehynoucí památkou na zemi lva z Judy. A tím, když nabudou lidé z našich a východních krajin převahy nad lidmi z krajin západních, tím stane se, že západní lidé již nikdy moci nad nimi nabýti nemohou a také nenabudou. Nebylo nic, když Hospodin tuto zemi stvořil, jenom mlhy. Rozmachem ruky své božské učinil světlo. Tisíce let nebude v těchto zemích nic jiného než mlha - bude to rozmach touhy po svobodě, který v těchto zemích přinese světlo. Vše nové tvoří se na starém.

Královna Sibyla a její Sibylina proroctví - Proroctví královny Michaldy Sábské o nutnosti koloběhu života a smrti

Na mrtvolách vyrůstá vždy nový svět. Kdyby byla nesmrtelnost těla, pak by nikdy nebylo nového života. Chce-li kdy kdo špatné něčím lepším nahraditi, pak musí bezpodmínečně staré odhoditi a nejde-li to, pak musí přijíti i násilí, aby staré zmizelo. Nezáleží na tom, jaký způsob násilí jest volen. Někdy to musí býti odstranění jednotlivce, jindy celých národů, někdy to musí býti vyvraždění vlastních lidí, aby na jejich místa mohli nastoupiti ti, kteří dovedou nové na starém a mrtvém tvořiti.

Proroctví o věčné svobodě a vnitřním klidu a míru, jehož autorkou je Sibyla, královna Michalda Sábská

Kdyby naši lidé v těch dobách šetřili sebe a svých rodů, pak by lidé z našich zemí nikdy nebyli úplně svobodnými, ale že nebudou a také v těch nesmí šetřiti ani svých rodů, ani svých životů a sil, proto také jejich svoboda bude věčnou. Pak nikdo v zemích západních nebude na ně pohlížeti jako na otroky, ale jako na národy jim rovnoprávné, jako takové, s nimiž jest nutno vždy a všude počítati. Proto již dnes učte své děti této nauce:

"Jenom vyspělostí a krajní obětavostí lze udržeti si rovnoprávnosti a svobody. Bez toho se svoboda ztrácí a nezískává. "

Královna Sibyla Kumanna vznáší proroctví o nutnosti víry v dobro jako prostředku pro vnitřní sílu a psychické zdraví člověka

Učte své děti nauce otců našich, že v největším poddanství, v bídě, hladu i vyhnanství, vždy, když myslíme, že upadáme a nikdy se nevzpamatujeme, musíme počítati s hodinou vysvobození. Avšak nesmíme hřešiti na náhodu: vysvoboditi sebe můžeme jenom sám každý z nás. Vlastní pomoc jest pomocí nejlepší – cizí pomoc využívá. Neodmítejme ruky pomocné ani zde, ani v hodině smrti naší, ale bude lépe se nám žíti i umírati, když tuto ruku pomocnou budeme míti v sobě, v našich tělěch i duších. Tak jest a zaznamenáno bylo.