Sibylina proroctví o dnešní době

Sibyla prorokuje a vznáší proroctví v sedmé knize proroctví o nutnosti splácet daň za zlo, které člověk svým bližním způsobí

Ano ! Až zaplatí zákonu spravedlnosti svoji daň, až svůj život po zralém a úplném předsevzetí podstatně polepšili a činili pak tak, jak od druhých si přejí, pak i osud je knim jiný, laskavý a dobrotivý. Nechceme-li ničemu, ničemu na tomto světě věřiti, pak věřte tomu! Mluvila jsem kdysi o zločincích, které v našich zemích do hor a pouští vyháníme, aby tam, bez příbuzných a pomoci umírali a pokání činili. Těm je vždy umožněno po mnoha letech vrátiti se zpět, ale jejich vladařům nebude nikdy umožněno vrátiti se mezi svůj lid. Co slovo, to prokletí, co vzpomínka, to zatracení bude u jejich lidu. Kletba na ně a celý jejich rod nikdy z duší lidu nevymizí.

Sibyla a její proroctví o moderní době obsahují proroctví o krutých vládcích, na které nebylo a nikdy nebude zapomněno v lidské paměti

Ještě po staletích budou lidé o nich mluviti jako o vladařích krvavých a hrozných. Zapomene-li lid na hříchy tvé a při vzpomínce na tebe přeje ti klidného odpočinutí v lůně matky Země, zapomene i Prozřetelnost a soudí tě mírně, ba, po dlouhé době očistce dá ti i možnost předstoupiti před tvář Pána. Nezapomene-li lid, pak nezapomene ani Prozřetelnost, neboť Hospodin není milostiv k těm, které doprovází na cestu do Věčnosti prokletí! Tolik o vladařích. V době, kdy slunce nejvíce bude hřáti a rolník svoji úrodu domů svážeti bude, počne tato krutá, loupežná válka.

Sibyla prorokuje o válce, která zachvátí zemi Evropu, která vznikne především z důvodu neúcty k životu - Sibyla jednoznačně popisuje, že konflikt vznikne z ničeho a mnohé národy do války zatažené nebudou vědět, proč válčí

Prvé dny bude se zdáti, že nežli prvé listí v Evropě opadne, bude tomuto krveprolití konec. Ale ne! Hvězdy praví, že mnohokráte vrátí strom matce Zemi to, co mu poskytla, nežli válka vezme za své. Na jihu počne. Na severu skončí. Těžké dny nastanou všemu lidstvu v těch zemích, které se války zůčastní. Vraždy, plenění, drancování bude se i v místech, kde válka kráčeti nebude, denně a denně odehrávati. Lid, zbitý hladem, k zemi bude padati. Matky své děti od prsou odhodí, neboť nebudou míti mléka, aby je kojiti mohly. Mnohé dítě ještě v den svého narození zemře, neboť v těle matčině nemělo dostatečné výživy, aby mohlo dále se vyvíjeti.

Sibyla prorokuje o hrozné Evropské válce, ve které raději matky své děti zbaví života, než by byly svědky jejich umírání 

Mnoho matek své dítě raději utratí, než aby se dívaly, jak hladem umírají. Ani samo nebe nebude se moci na tyto hrůzy dále dívati a mnoho pohrom na svět zašle. Při oslavě každého slunovratu lid bude prositi Hospodina, aby nechal ukončiti svými anděly tyto hrůzy. Avšak vůle Hospodina bude tentokráte jiná, i když mnohokráte Hospodin činí to, co je vůlí a přánim lidu. Nechá vypíti kalich utrpení všemu lidstvu až do dna tak, jako to předtím Synu svému učinil. Těžce bude zkoušeti všechen lid u víře, že tento se lepší, že vrátí se k Němu, že bude zase hodným svého velkého Tvůrce.

Sibyla a její proroctví v Sibyliných proroctvích se týkají i obohacování na úkor druhých osob

Lid zmalomocní a nebude věřiti ani v den příští! Zapomene lid slov Mojžíšových, aby i v této době zlé dobrodiní činil. Tedy díš před Hospodinem bohem svým: Vynesl jsem, což posvěceného bylo, z domu a dal jsem také Levitovi, příchozímu, sirotku a vdově podle všelikého přikázání tvého, kteréž jsi mi přikázal. Nepřestoupil jsem žádného z přikázání tvých, aniž jsem zapomenul na ně! A tak, jako ten ubohý a chudý lid, vdovy a sirotci hladem umírati budou, tak také nesvědomití kupci rychle zbohatnou. Ani oni nevzpomenou slov Mojžíšových, který řekl: Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího. Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího. Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou míti budeš, aby se prodloužily dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin, Bůh tvůj, dává tobě. Neboť v ohavnosti jest Hospodinu, Bohu tvému, kdyžkoliv činí ty věci, nepravosti činí.

Proroctví královny Sibyly - Sibylino proroctví o bohabojnosti a úctě k Bohu - Sibyla prorokuje o vztazích mezi lidmi na základě starých Mojžíšových Zákonů - Sibyla vznáší proroctví o základních morálních zásadách 

Dnes připověděls se k Hospodinu, že Jej budeš míti za Boha a choditi budeš po cestách Jeho a ostříhati ustanovení Jeho a poslouchati hlasu Jeho. Zapomene i na hrozbu Mojžíšovu: Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého i řekne všechen lid: Amen.  Zlořečený, kdož zavodí slepého, aby bloudil po cestě i řekne všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by obýval s manželkou otce svého, nebo odkrýval podolek otce svého i řekne všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by obýval se kterýmkoliv hovadem i dí všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by obýval se sestrou svou, dcerou otce svého, anebo dcerou matky své, i řekne všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by obýval se šverkuší tajně i řekne všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by zabil svého bližního tajně i řekne všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by vzal dary, aby zabil člověka nevinného i dí všechen lid: Amen. Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto, aby je činil a řekne všechen lid: Amen. Ano, tak řekl Hospodin ústy Mojžíšovými: zlořečený, kdož zákon Hospodinův plniti nebude!

Sibyla vznáší pororoctví válce v moderní době, která se bude přibližovat tehdy, kdy lidé budou k sobě falešní, nedodržovat slovo Hospodinovo a Sibyla dokonce předpovídá o úpadku vysokého kléru, a tedy i církve jako udržovatele základních morálních zásad

V té velké válce na prstech spočítáš ty, kteří zákon Hospodinův plniti budou. Faleš ukrutná mezi lidem zavládne! Kuplířství, lichva a zlodějství! O mravnosti mezi lidem bohatým i chudým nesmí býti v době té vůbec mluveno, ba i úřad kněžský úplně upadne! Mnohý bojovník, vrátiv se zpět, nalezne u manželky více dětí, než kolik jich s manželkou svou doma zanechal. Otáže se proto: Ptám se tebe , manželko má, čí že je to dítě? A ona neodpoví jemu. Otáže se proto podruhé: Ptám se tebe, manželko má, čí že je to dítě? Ani tentokráte neodpoví jemu. Otáže se proto potřetí a naposledy: Ptám se tebe, manželko má, čí že je to ditě? A nedostav odpovědi, vytáhne meč z pochvy své a manželku ubije. Až tam dospěje člověk, jako součást rodiny, otec a matka! Na bojištích stále potečou řeky krve.

Královna Sibyla prorokuje velké vraždění a ve svých proroctvích popisuje dny, kterými se válka v moderní době bude vyznačovat

Vraždění, jehož nebylo pamětníka! Statisíce mrtvol bude odpočívati v cizích, dalekých zemích, aby nikdy, až před soudnou stolicí, neshledaly se svými drahými. Tisíce a tisíce měst a obcí bude se zemí srovnáno a nežli válka bude ukončena, poroste v těch místech vysoká a bujná tráva. Vypraví se otec se synem po této hrůzné válce do vzdáleného města a bude jim jeti kolem míst, kudy šla válka. I řekne otec synu: Hle, tam tráva nejbujnější, v místech, kde vidíš smuteční vrbu růsti, stál rodný dům tvůj. Z celé obce nezůstalo nás ani tolik, kolik se jich pod plachtu tohoto vozu vejde. A bylo nás tisíce. Hleď, synu, to umí válka! Až povyrosteš a naučíš se z písma čísti, tu bež ven mezi lid a vypravuj jim, co válka je. A strhne plášť s těla svého, aby synu svému malému pahýl své ruky ukázati mohl. Zaslzí otec i syn a v těch místech, kam slzi dopadnou, vyroste květina, v jejímž středu květ lebce umrlce podobati se bude! Bude štěstí střídavé v této hrůzné válce.  Tisíce mil zpustošených krajin bude denně vítati nového pána: dnes přítel, zítra nepřítel. Ale vždy, ať přítel nebo nepřítel, vždy po něm zůstanou na zemi mrtví. Tisíce zpustošených krajů a mohyl! Pod každou mohylou srdce, které, kdyby tázati se mohlo, řeklo by, proč? Proč právě my? Proč právě toto století muselo býti postiženo nejhroznější dobou? Proč umrtvili jste naše srdce, která žila pro Hospodina, rodiče, ženy a děti? Proč máme býti my vykřičníky lidské nemravnosti?

Proroctví jejichž autorkou je Sibyla obsahují věštby a předpovědi o moderní době, v které bude válka natolik strašnou, že se lidé budou modlit za holý život

Proč my museli za cizí zájmy? A kdyby oči jejich plakati mohly, tu lkaly by s Jeremiášem: Z očích mých tekou vody a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by občerstvil duši mou. Synové moji jsou pohubeni, neboť zesílil se nepřítel! Kdo vojáku nepřítelem? Starci, ženy a děti pokornou modlidbu k Pánu modliti se budou: Hospodine, slyš modlitbu naši, pozoruj pokorne prosby naše, pro pravdu svou vyslyš nás i pro spravedlnost svou. A nevcházej před Tebou nižádný živý. Neboť stíhá nepřítel duše i země naše, potírá až k zemi život náš, na to nás přivoditi chce, abychom žili v mrákotě, jako ti, kteří již dávno zemřeli. Takže se svírá úzkostmi duch náš a hynou srdce naše.

Sibyla popisuje modlitby lidstva za lepší dobu a za lidstvo po hrůzné válce

Rozvzpomínaje se na dny předešlé a rozvažujíce všechny skutky Tvé a dílo rukou Tvých rozjímajíce: Vztahujeme ruce své k Tobě, duše naše jako země vyprahlá žádá Tebe. Pospěš a vyslyš nás, Hospodine, hyne duch náš i země naše, neukrývejž tváře své před námi, neboť jsme podobni těm, kteří sestupují do hrobu. Učiň, ať v jitře slyšíme milosrdenctví tvé, neboť v Tobě naději máme, oznam nám cestu, po kteréž bychom choditi měli, neboť k Tobě pozdvihujeme duše naše. Vytrhni nás z nepřátel našich a nech se nás ukrýti u Tebe, Hospodine. Nauč nás činiti vůli Tvou, neboť Ty jsi Bůh náš, duch Tvůj dobrý veď nás po rovné zemi. Pro jméno Tvé, Hospodine, obživ nás, pro spravedlnost Tvou vyveď z úzkosti duše naše. A pro milosrdenství Tvé vypleň nepřátele naše a vyhlaď všechny, kteří trápí zemi naši, neboť my jsme služebníky Tvými! A Hospodin vyslyší. Odpočine si matka Země, odpočinou si lesy i luka, odpočine si řeka, která byla nejednou do krvava zbarvena.

Sibyla popisuje situaci před vypuknutím druhé, nejstrašnější války v lidských dějinách

Klid. Před bouří bývá tak příšerné ticho, že i tvůj vlastní dech tě ruší. A po bouři slunce svítívá. Zasvitne slunce míru nad celou Evropou! Vše znovu ožije a omládne: každý tvor, každá bystřina, les, role i úhor, ba zdáti se bude, že i vítr je mladší, zdravější než býval v době litice válečné. Člověku se zdáti bude, že tam někde ve Vesmíru po mnoha stech letech usnul se opětně na něho Mesiáš, že opět Hospodin přivinul k Sobě svého tvora – člověka. Ve dnech blahabytu nezapomeň, že může přijíti chvilka, v níž i hlad můžeš míti. Nezapomeň! Po této válce nastane v celém světě blahobyt nebývalý, který potrvá sedum let. Hojnost obilí, množství stád a lnu a všechno, co člověk ke svému životu potřebuje, bude míti.

Sibyla ve svých proroctvích a předpovědích rozjímá nad spravedlivým trestem pro člověka, který se odvrátil od dobra, Boha a nejvyšší Lásky

Neměla by ani tato doba přijíti, nemělo by býti dobrodiní Páně tak velikým: tím jenom lidé na celém světě mravně upadnou! Až se naplní dnové a sedm let uplyne, pomaličku blahobyt se bude ztrácet. Nastane věc, která nám dnes jest neznámou. Nebude pro člověka na této zemi práce. Zdá se ti to nemožným? Ovšem, vidíš před sebou panenskou půdu, nikým neobdělanou, vidíš lesy, v nichž zvěř se prohání, vidíš řeky plny ryb a tu říkáš si, že tam se může člověk vždycky uživit! Ano, mohl by! Mohl by dnes a až do skonání světa, neboť zásluhou lidí samých nebude nikdy na světě tolik lidí, aby je zem neuživila. Vždycky, dnes, v budoucnu a až do skonání světa vydá Země tolik, aby všichni tvorové mohli býti živi. Věz: i v tom je zákon přírody, že není na světě více tvorů, než bylo kdy předtím.

Sibyla ve svých proroctvích, tedy v proroctvích Sibyly, člověka řadí na stejnou úroveň s ostatními tvory stvořenými rovněž díky Boží vůli a lásce

Ano, míním všech tvorů. Vymírá-li jeden, přibývá druhého a proto nemůžeš tvrditi, že přibívá-li snad lidí, že nemají možnost života! Kdo živil ony tvory, kteří vymřeli? Země! A kdo živí člověka? No, zase matka Země! Chceš snad tvrditi, že nemůže býti člověk živ tím, čím bylo živo ono zvíře? Nemyl se! Viděl jsi někdy jelena, jak svými porohy rozsápal břicho svého odpůrce? Viděl! Z rozpáraného břicha jelena vyhřezlo srdce, plíce, játra, žaludek a střeva! A viděl jsi někdy bojovníka zabitého na bojišti, jemuž nepřítel rozpáral břicho? Viděl! Vyhřezlo z člověka něco jiného, než srdce, plíce, játra, žaludek a střeva? Myslím, že né! Proto také povídám, dala-li země možnost života jedněm, dala by ho i druhým. Všimni si zvířat.

Sibyla ve sých proroctvích o moderní době a novověku rovněž varuje přesd pýchou a nespravedlností mezi lidmi

Usadí-li se kdes v lese párek, či více některého druhu zvěře, pak nikdy se mu v témž okrsku neusadí párek druhý, ale jde tam, kde by měl dostatečné množství potravy a nebyl svému rodovému blíženci na obtíž. Jde dál a najde. Les je majetkem vší zvěře. A také všechnu vždy uživí. Když však člověk nemůže nalézti v jednom kraji obživu a chce jíti do druhého, tak ho tam nepustí, byť tam měli dosti obživy ještě pro tisíce jiných lidí. V tom je největší tragika všeho lidstva! Každý člověk, má-li o kus chleba více, cítí se povýšeným a nepřejicím, nepodá pomocné ruky tomu, který má hlad. Hospodin budiž s lidmi v té době žijícími!