Jste zde
4. prosinec | Svatá Barbora z Nikomédie - Svátek svaté Barbory
Zařazení do kalendária:
Jedná se o den 4. prosinec, přesně dvacet dní před Štědrým dnem, ke kterému se váže krásná lidová, původně pohanská tradice řezání barborek ( Barborky ) větviček jabloně, třešně, či trnky a nebo zlatého deště. Pokud barborka dívce či ženě do Vánoc vykvete, měla by se do roka vdát. Svatá Barbora z Nikomédie, mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, kteří jsou voláni zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích.
Ačkoliv se o svaté Barboře zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky Sv. Barbora z Nikomedie
Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorský chrám svaté Barbory. Ačkoli se o svaté Barboře zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky. Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císaře Galeria († 311) během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendární zpracování její smrti.
Legenda o sv. Barboře z Nikomédie
Legenda praví, že otec svaté Barbory byl bohatý turecký šlechtic, který střežil její ctnost a nechal ji tak zavřít ve věži. Jeden sloužící ji potajmu obrátil na křesťanskou víru, a jelikož otec nenáviděl křesťany, chtěl ji donutit, aby se víry zřekla. Soudci ji k tomu chtěli donutit krutým mučením, a jelikož se jim to nezdařilo, odsoudili dívku k smrti. Popravu provedl její vlastní otec. Cestou na popravu Barbora utrhla větvičku, která uprostřed zimy vykvetla. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil. Podle legendy se modlila před svou smrtí za kající hříšníky, a proto je též vzývána jako přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti.
Svatá Barbora jako patronka
V katolické tradici sv. Barbora mučednice patronkou horníků, sedláků, stavebnictví, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, ale i hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dívek, zajatců, pevností, dělostřelců, hasičů a umírajících. Zároveň je ochránkyní proti bouřce, ohni, horečce a moru. Sv. Barbora na sobě velmi často mívá zelené šaty jako stálý symbol Boží síly, smíření i pevné naděje ve věčné Boží milosrdenství. Má být symbolem v obnovu života, což je připomínáno tzv. "barborkami", které se dávají do vody, aby na vánoce rozkvetly.
Zvyky na advent a sv. Barbora z Nikomédie
Zvyky spojené se svátke sv. Barbory mají připomínat, že správně prožitý advent má vést k rozproudění věčné síly života pocházející od Boha a vnořením se do vlastního nitra podobně, jako to učinila sv. Barbora bychom měli rozkvést stromem života, který symbolizuje Krista. Císař Justinián údajně přenáší ostatky sv. Barbory v VI. stol. do Konstantinopole, odkud se okolo přelomu prvního tisíciletí, roku 1000 dostávají do dómu sv. Marka v Benátkách. Následně jsou r. 1009 byly přeneseny na nedaleký ostrov Torcello, do kostela sv. Jana evangelisty. Říká se, , že v roce 1370 část z ostatků sv. Barbory dovezl do Prahy pro svatovítský chrám i císař Karel IV. Nejvýznamnější gotický chrám sv. Barbory se nachází v Kutné hoře v Čechách. Se stavbou bylo započato roku 1388, kdy část jeho výzdoby pochází z konce XV. stol. K samotnému dokončení stavby došlo v letech 1884 - 1905.
Sv. Barbora v umění
Se sousoším sv. Barbory se můžeme setkat na Karlově mostě v Praze, kde je mezi sv. Markétou a sv.Alžbětou. Originál této kopie pochází od Ferdinanda Maxmiliána a Jana Brokofových z r. 1707. Nápis je prosbou:
"Modlete se za nás nyní i v hodině smrti."
Od jména svaté Barbory je odvozen i název pro barbituráty, podle kyseliny barbiturové pojmenované podle objevu právě v den svátku svaté Barbory. Večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi „Barborky“ - dívky symbolizující svatou Barboru.
Tradice barborek jako vzpomínka na sv. Barboru z Nikomédie
Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj, kdy bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích, z nichž jedna měla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým obdarovávala malé děti. V okolí Bechyně jich chodívalo někdy až šest, kdy jedna z nich měla zvoneček a každá vlasy rozčesané přes obličej, na hlavě někdy korunku, jindy věneček.
Obdarovávání dětí barborkami mělo výchovný účinek
V levé ruce mívaly barborky košíček s dárky pro hodné děti a v pravé ruce metličku pro ty zlobivé. Svůj příchod do stavení ohlašovaly jak zvonkem, tak šleháním metlami na okno. Jinde odměňovaly barborky hodné děti zvláštním pečivem, kterému se říkalo „barborky“. Podle lidových vyprávění posílal „barborky“ na zem svatý Petr po zlatém provazu.
Ikonografie sv. Barbory
V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavím pérem, mečem, (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží či její miniaturou, kterou drží v ruce.
My tři Barborky jsme,
z daleké země jdeme
a dárky Vám neseme.
Neseme, neseme, velice to krásné,
kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme
a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.