Jste zde

Domů

Svícové hodiny

Kategorie časoměrných přístrojů:

Kategorie:

Svícové ohňové hodiny

Poměrně rozšířeným a jednoduchým intervalovým měřením času byly od počátku 13. století svíce s časovou stupnicí. Ukazovaly čas a zároveň osvětlovaly pokoje církevních a světských hodnostářů. Délka noci se obvykle měřila počtem shořelých svící. Na boky svící se někdy připevňovaly kovové hřeby nebo kuličky, které při tání vosku odpadávaly a úderem na kovovou misku svícnu dávaly zvukový časový signál.

Vznik svícových hodin

Přesné datum vzniku oněch "pravých", svícových, resp. ohňových hodin nám není známo ani z písemných pramenů. Svícové hodiny zkrátka vznikly a my se musíme smířit s tím, že pravděpodobně nikdy nezjistíme, kdo byl tím prvním, koho napadlo využít svíce k měření času - ostatně obrat "než nám dohoří svíčka" se používá dodnes ve smyslu "něž si pro nás přijde smrt", tedy než náš život skončí. V každém případě je využití plamene, knotu a vosku šikovným způsobem, jak si odměřit časový úsek.

Svíčkové hodiny se stínovým ukazatelem

Počátek využívání ohňových svícových hodin sledujeme v Evropě od 13. století

Úkolem bdít nad časem byli v evropských klášterech pověřování většinou dva mniši nazývaní vigilgalis, kteří měli na strarosti doplňování vody a seřizování vodních hodin podle údaje, které ukazovaly sluneční hodiny. V zimních měsících přibylo k jejich povinnostem rovněž chránit obsah vodních hodin před mrazem. Vyjma slunečních a vodních hodin však zejména tam, kde přístup slunce nebyl možný - a nebo v nočních hodinách, sledujeme na počátku 13. století používání svícových ohňových hodin.

Svícové hodiny fungovaly na velmi jednoduchém principu

Tyto velmi jednoduché ohňové hodiny, tedy hodiny svícové, měly podobu dlouhých tenkých svící s časovou stupnicí poměrně přesně ukazovaly čas a současně v nočních hodinách osvětlovaly příbytky bohatých vrstev obyvatelstva včetně panovníků, mezi kterými byl prokazatelně okolo roku 1250 Ludvík Svatý a ve 14. století Karel V. a nebo vysokých představitelů církve. Svíce, které k tomuto účelu byly vybrány měly přibližně jeden metr na výšku, kdy za jednu noc byly spáleny přibližně tři tyto svíce - odtud nám tedy pochází zvyk měřit délku noci počtem vyhořelých svící. Jak jsme zmínili na začátku, někdy na tyto svíce byly upevňovány kuličky a nebo speciální hřeby, které odpadly, jakmile plamen vosk svíce roztavil. Tyto hřeby či kuličky postupně odpadávaly na upravenou kovovou misku, čímž bylo zajištěn akustický signál, že určitý časový úsek uplynul.