Ruské kalendáře

Zajímavá historie vývoje ruských kalendářů

V současné době samozřejmě existuje nepřeberné množství druhů kalendářů a je samozřejmě zajímavá nejen jejich historie : není jistě náhodou, že kalendáře bývají častým předmětem sběratelské vášně. V málokteré sbírce se však najde taková vzácnost, jako např. „Kalendář pro všechny“ na rok 1908. Vydal jej Michail Sergejevič Fedrov, jeden z představitelů raného vývoje komunistické, resp. socialistické myšlenky v tehdejším carském Rusku. Fedrov, výrazný zastánce komunistické myšlenky, rovněž zakládá na něvském prospektu v domě číslo 110 legální komunistické nakladatelství „Zerno“.

Rusko vydává jeden ze svých prvních kalendářů

Vydání „Kalendáře pro všechny“ Michaila Sergejeviče Kedrova je pozoruhodné tím, že do něho na přání nakladatelství zařadil článek „Mezinárodní socialistický kongres ve Stuttgartu“ V.I. Lenin ( 8. listopadu 1917 – 21. ledna 1924 ). Tento článek napsal Lenin v srpnu roku 1907 a již v září téhož roku jej vydává v prvním tištěném znění časopis „Hlas života“.

Počátky dějin vydávání kalendářů se ztrácejí v hlubinách dávnověku

Počátky dějin vydávání kalendářů se ztrácejí někde v hlubinách dávnověku, ale nepochybné je, že lidé vždy hledali způsob, jak vymezit střídání dní a nocí, astronomických úkazů i jednotlivých cyklů roku. Právě v Rusku se setkáváme s prvními písemnými prameny, které jsou jakýmsi pokusem ucelit a ustanovit závazně v které dni by se měla provádět ta či ona lidská činnost ve Sborníku Svatoslavově z roku 1076. V 16. století začali v Rusku vycházet první tzv. „vlastenecké kalendáře“, avšak klasické nástěnné kalendáře se objevily teprve až za vlády Petra I. Od roku 1727 se vydávání kalendářů ujala Petrohradská akademie věd. Kalendáře tohoto nástěnného typu se vydávaly v tehdejším Rusku v neuvěřitelném nákladu až 18 000 výtisků a nebyly zrovna levné.

V Rusku se přelomově vydávají ruské lidové trhací kalendáře

Zvláštní stránku v historii kalendářů pak napsal I.D. Systin : jeho levné stolní skládací kalendáře s výraznou úpravou pro prostý lid, které vydával rovněž ve značných nákladech, byly velmi populární. Jak Sytin sám vzpomínal ve své memoárové knize „Život pro knihu“, vydané roku 1960, byly v té době kalendáře zdrojem kultury a vůbec kulturního rozhledu. Z těchto Sytinových kalendářů se lid učil, čerpal informace z popisků, kalendáře bral jako „univerzálního rádce a domácí encyklopedii“. 

K vývoji kalendářů v Rusku přispěl i Lev Nikolajevič Tolstoj

Kmotrem Sytinova trhacího kalendáře se pak nestal nikdo jiný, než sám velký ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj ( 1828-1910 ), kterého vydavatel požádal o radu a podporu při vydávání lidového trhacího kalendáře. Lev Nikolajevič Tolstoj mu pomohl sestavit plán budoucího kalendáře a získal redaktora. Ze Sytinovy tiskárny trhací lidový kalendář vychází roku 1918 „Sovětský kalendář na rok 1919“. Jedním z prvních redaktorů sovětských kalendářů byl komunistický představitel D. Furmanov, se kterým spolupracovala budoucí spisovatelka G. Serebjakovová, která ve své vzpomínkové knize „O druhých a o sobě“ vypráví, že Furmanov by byl rád vydal kalendář věnovaný přímo V.I. Leninovi s chronologickými údaji a vysvětlivkami. Toto přání se Furmanovovi splnilo roku 1970, kdy vyšel zvláštní kalendář k příležitosti stého narození duchovního vůdce komunistické revoluce. 

Oblíbenost lidových trhacích kalendářů v Rusku

Náklad lidových trhacích kalendářů přesáhl přes 34 milionů výtisků a vydávalo je státní nakladatelství Politizdat. V bývalém sovětském Rusku toto nakladatelství vydávalo rovněž deset dalších druhů kalendářů a mezi nimi také kalendář stolní s názvem „Rodina“, který je pokračovatelem Sytinových průkopnických edicí.