Proroctví Mayského kalendáře

Přesné datum vzniku prapůvodního mayského osídlení lze stanovit jen velmi obtížně 

V několika posledních letech se objevila řada různých spekulací ohledně původu Mayů, kteří jsou například ztotožňování se ztracenými izraelskými kmeny, potomky Atlanťanů či dávnými čínskými mořeplavci. Tyto a podobné úvahy lze pokládat za pokračování ideologie španělských kolonizátorů, kteři si nedokázali představit, že Mayové, národ doposud obývající tuto oblast, byli schopni v džungli postavit ona obrovská chrámová sídliště. Dnes však bádání v oblasti mayských dějin vstupuje do nové fáze, především z toho důvodu, že již dokážeme číst v piktografických symbolech vyrytých do kamenných bloků a stél, a je také prokazatelné, že mayský jazyk představuje ranou formu dialektů, jimiž původní obyvatelé dodnes v oblasti hovoří.

Mayové v rámci cyklického chápání času věřili v posmrtný život a reinkarnaci duše

Jak již bylo zmíněno, dochovaly se pouze čtyři mayské kodexy z předkolumbovské éry, které přežily vlhko džungle a horlivost křesťanských misionářů. Současně však existuje několik spisů sepsaných po přichodu Španělů, například Knihy Chi/mna Ba/ama (Jaguářího proroka) nebo Popa/ Vl/h (Kniha rad), které poskytují cenné informace o mytologii a kosmologii starověkých Mayů. Knihy Chilama Balama jsou texty prorockého charakteru a Popol Vuh bývá označován za "Mayskou knihu knih" obsahující mýtus O stvoření, v němž hrdinská dvojčata Hunahpu a lxbalanque přelstí boha Smrti. Z těchto pramenů také víme, že Mayové věřili v posmrtný život a znovuzrození duše.

Mayští králové, tedy králové starých Mayů plnili vyjma funkce organizace a vlády rovněž funkci věšteckou

Na život Mayové pohlíželi jako na cyklus zrození, smrti a znovuzrození; důležitou složkou stvoření nového života byla oběť. Mayové vyznávali dualistické náboženství, v němž dobro zápasí se zlem, které reprezentují dobří a zlí bohové. Příkladem dobrých bohů je například Chac, bůh deště, Yum Kax, bůh kukuřice, nebo Kukulcan, Opeřený had - všechna tato božstva vstupují do četných aspektů lidského života. Ve většině svých počinků se Mayové obraceli na své bohy. Během tzv. klasického období mayské civilizace, které se obvykle klade do doby 250-900 n. 1 ., byly četné mayské městské státy řízeny dynastickými liniemi ahal/obri (králů současně řídících šamanské rituály), kteří byli v očích svých poddaných ztělesněním samotného Vesmíru. Úkolem těchto šamanských panovníků bylo mimo jiné veřejné rituální obětování vlastní krve na různých pyramidách. Tímto způsobem vstupovali do spojení s bohy a dostávali od nich vize, na jejichž základě se rozhodovali.

Mayská civilizace netechnizovala a je vysoce pravděpodobné, že v praxi ani nevyužívala kolo - Mayové se věnovali spíše duchovnímu životu a astrologii spolu častými lidskými oběťmi

Množství informací ze života starých Mayů, alespoň jejich panovníků, poskytují stély a stavební bloky popisující rituály nebo opěvující vítěze v dynastických válkách. Mnohé z těchto stél rovněž zachycují záznamy o přechodech z jednoho cyklu do druhého, což bylo důležitou příležitostí k náboženským obřadům. V technickém slova smyslu však Mayové nikdy nepřekročili hranice doby kamenné. S výjimkou hraček nic nenasvědčuje tomu, že by používali kolo. Nicméně v umění a architektuře vykazují mayská centra impozantní pestrost: Tikal se pyšní masivními stavbami a předpokládá se, že v dobách svého rozkvětu v něm bylo na 20 000 budov, mezi nimi i množství načerveno natřených pyramid. Yucatécká střediska v Chichen-ltzá, Uxmalu, Edzně a Mayapanu měla daleko otevřenější strukturu. Palenque se svým majestátním palácem a množstvím malých chrámků jakoby v čínském stylu má velmi vytříbenou, téměř magickou architekturu a je situováno na úbočí porostlém hustou džunglí s výhledem do roviny.

Budování mayských pyramid na základě významných astronomických událostí a v souladu s přírodou

Mayské pyramidy byly někdy budovány v ose s významnými astronomickými událostmi, například s východem souhvězdí Plejád nebo s jarní rovnodenností, jako například u proslulé Kukulcánovy pyramidy v Chichen- ltzá. Mnohé stavby velkého symbolického významu, jako již zmíněná Kukulkánova pyramida, Chrám nápisů v Palenque, Velká pyramida v Uxmalu nebo Jaguárova pyramida v Tikalu - nejvyšší pyramida na americkém kontinentu - jsou všechny vybudovány v devíti úrovních. Toto terasovité rozvrstvení v sobě odráží způsob, jakým devět Podsvětí vytváří Vesmír. Někdy mezi lety 800 - 830 opustili Mayové téměř všechna městská sídliště na území Guatemaly a Chiapasu. K této události nedošlo všude současně, avšak v rozmezí 30 let přestaly městské státy, obývané po celá staletí, jeden po druhém stavět upomínkové sloupy a byly prokazatelně vylidněny.

Vznik nové mayské kultury, ve které již šamanští panovníci ztrácejí významnou úlohu v dění celé mayské společnosti na úkor boha Kukulkána

Zároveň s tím však zhruba ve stejné době vznikala nová mayská kultura v oblasti Chichen-Itzá na severu Yucatánského poloostrova, která se nejčastěji označuje jako pozdně klasická. V pozdně klasické mayské kultuře byl zjevně umenšen význam šamanských panovníků a místo toho se rozšířil kult Kukulcána neboli Opeřeného hada, který je známější pod aztéckým označením Quetzalcoatl. I tato kultura však vyhasla (z příčin, které nelze z perspektivy tradičního historického výzkumu tak snadno objasnit) a kolem roku 1220 n. l. bylo Chichen-Itzá evidentně opuštěno. Pozdější potomci klasických a pozdně klasických Mayů se pak poprvé setkali v roce 1504 s Evropany, kteří sem dorazili při čtvrté plavbě Kryštofa Kolumba. Po španělském záboru aztécké říše v roce 1521 museli Mayové snášet řadu vpádů, které započaly v roce 1525 dobyvačnou výpravou Hemána Cortéze do Hondurasu a pokračovaly až do pádu poslední nezávislé mayské říše v roce 1697.

Některé potomky starých osídlenců mayské civilizace, původních Mayů můžeme potkat ještě v současnosti

Současní potomci Mayů pokračují v mnoha tradicích svých předků z klasického období, i když se za tu dobu pod evropským a křesťanským vlivem značně proměnily. Zvláště lacandonská etnická skupina v deštných pralesech Chiapasu dodnes žije tradičním způsobem a provádí oběti některým starým bohům ve starých chrámových stavbách. Za posledních několik desetiletí trpěla mayská populace v Guatemale nelidským útlakem ze strany početných vojenských diktátorských režimů, které následovaly po státním převratu proti Jacobu A. Guzmánovi v roce 1 954, při nichž byly zavražděny desítky tisíc původních obyvatel.