Podzimní rovnodennost a magický čas podzimní rovnodennosti

Podzimní rovnodennost nepatří mezy ty „nejslavnější“ svátky v roce, avšak slaví se po celém světě v mnoha různých společenstvích. 
Podzimní rovnodennost nepatří mezi ty „nejslavnější“ svátky v roce, avšak slaví se po celém světě v mnoha různých společenstvích. Pro většinu lidí je podzim dobou, která přináší sklizeň, plodiny se konzervují a uchovávají pro nadcházející zimu, a my se kocháme barevným listím a připravujeme své tělo a duši na nadcházející chladné měsíce. Podzim je plný nových, pro oko lahodných barev, chladných rán a ještě chladnějších nocí, víno je sklizeno a i oslavy vinobraní jsou tedy za námi. Předcházející období dožínek se nesl v duchu sklízení a zpracování obilí, podzimní rovnodennost je pak nazývána druhou sklizní a přináší s sebou počátek temné poloviny roku - doby, kdy část tmy opět převáží nad vládou světla.  Až do této chvíle světlo převládalo nad tmou a to se příchodem podzimní rovnodennosti mění.

Sledování Slunce umožňovalo již našim pradávným předkům lépe se orientovat v průběhu roku.
Sledování Slunce umožňovalo již našim pradávným předkům lépe se orientovat v průběhu roku. Již v období středověku byla prokazatelně pohybem Slunce stanovována délka roku dělením dvěma slunovraty a dvěma rovnodennostmi, jako čtyřmi základními stěžejními mezníky pradávných kalendářů. Obecně tedy můžeme říci, že teprve pozorování nebeských jevů, včetně pohybů Slunce, pomohlo k lepšímu plánování zejména zemědělských činností v průběhu roku, kdy si lidé zřejmě začal všímat spojitostí mezi střídáním klimatických období a nebeskými jevy. 

Země při svém obíhání Slunce každým rokem urazí přibližně 939,2 milionu kilometrů o průměrné rychlosti 29,8 km/s. Tato rychlost není stejná, ale mění se podle vzdálenosti od Slunce, kdy jeden takovýto oběh trvá 365 dní, 5 hodin, 48 minut a 45,7 sekund. Právě těchto šest hodin je důvodem, proč je každý čtvrtý rok rokem přestupným. 

Pozorování nebeských jevů, včetně pohybů Slunce, pomohlo k lepšímu plánování zejména zemědělských činností v průběhu roku
Bod oběžné dráhy, kdy je Země nejblíže Slunci, se nazývá přísluní a naše Země jej dosahuje počátkem července. Opakem přísluní je pak odsluní, kam se Země dostává počátkem měsíce ledna. Jak naše země putuje kolem Slunce po své dráze, tak se posouvá hranice mezi osvětlenou a neosvětlenou částí Země. Jen dvakrát do roka Slunce stane na obloze přesně nad rovníkem, a jsou to právě dny, kdy nastává jarní a podzimní rovnodennost. Slunce vstupuje z hlediska astrologie do znamení Vah, kdy kuriozitou je,  pokud se termín podzimní rovnodennosti shoduje s datem 24.9. Na proměnlivost termínů rovnodennosti má vliv pohyb Slunce kolem Země. 

V období podzimního slunovratu hledáme harmonii a rovnováhu
Podzimní dny se v prvních týdnech odcházejícího roku nesou ještě ve znamení dokončujících žně, sklizně a poděkování za všechny dary přírody z polí, zahrad, luk a hor. Lidé žijí v době příprav na dlouhé zimní období a, jak by se mohlo zdát, i odpočinek. Naši předkové doporučovali každému člověku hledat v tomto ročním období, v období podzimního slunovratu vnitřní harmonii a rovnováhu, přichází období pravého babího léta, můžeme pozorovat poletující lehké pavučinky. Dny a noci jsou opět stejně dlouhé, avšak dny se počínají krátit. Sluneční bůh našich předků stárne a připravuje se na odchod, a bohyně matka cítí, že v jejím lůně roste dítě. Příroda se chystá na zimní spánek, její síla očividně slábne, nabízí poslední plody. Období podzimního slunovratu je symbolem vztahu matky s dcerou. Je to doba, kdy lidé obětovali polím, stromům a domácím duchům, zimní slunovrat je zkrátka časem lidové magie. Lidé využívali zejména bylinky nasbírané během léta, kdy připravovali různé čaje, či směsi do vína, ale i bylinky uložené v sáčcích nošených jako talisman, tzv. škapulíř zavěšený na krku. 

Nejvíce se oslavám podzimní rovnodennosti věnovali svými rituály seveřané
Nejvíce se oslavám podzimní rovnodennosti věnovali svými rituály seveřané, tedy germánské kmeny obývající Skandinávský poloostrov a jeho okolí. Jedná se např. o Nory, Švédy nebo Dány, které spojuje společná vikingská minulost, staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům.

Příchod podzimu je podle starých mýtů označován za čas, kdy nám, na severní polokouli, bůh světla až do jarní rovnodennosti mizí v temném podzemí. Děje se tak poté, jak už v termínu letního slunovratu utrpěl od věčného soupeře, vládce temnot, smrtelné zranění.

Podzimní rovnodennost staří seveřané slavili 21. září
V pradávné severské mytologii měli svátek bohové Mabon a Herfest. Podzimní rovnodennost staří seveřané slavili 21. září. Byl to čas poděkování za hojnou úrodu. Symbolicky se blížil konec čarodějnického roku. Domov se zdobil podzimními plody, červenou, hnědou a zlatou barvou a klásky obilí, kdy lidé takto přenášeli pestrost a kouzlo podzimu do svých příbytků, kdy se snažili vyhýbat se šedé, jako symbolu deště a chladných mrazivých dní. Dýně a obilné snopy jsou však i v současné době vhodnou ozdobou do bytů i domů pro pozitivní vibrace nastřádané Sluncem za období předcházejícího léta – tato tradice se s oblibou drží u našich rakouských sousedů, kdy před jejich domy nalezneme překrásné dekorace zejména z různých ozdobných tykví.

Příchod podzimní rovnodennosti ohlašoval pro seveřany truchlení za slunečního boha
Mabon označuje sklizeň, a říká se že právě v tomto vzácném okamžiku se příroda ocitá v dokonalé rovnováze. Je čas sklidit, co jsme zaseli, vzdát díky za úrodu a hojnost, kterou Země dává. Čas ukončení neukončeného a promýšlení budoucnosti. Příchod podzimní rovnodennosti ohlašoval pro seveřany truchlení za slunečního boha a také my si v dnešní době uvědomujeme, že vše jednou končí. Čas odchodu a konce, který je dobrou příležitostí k tomu oslavit své úspěchy, poděkovat si a zejména těm, kteří nám pomohli. Podzimní rovnodennost a její často pochmurné období je zde proto, abychom si v duši uklidili, vyházeli staré a nepotřebné a doplnili nové z letošní úrody.