Jste zde
Doutnákové hodiny
Kategorie časoměrných přístrojů:
Kategorie:
Dodnes se vypráví v Číně pověst o prním čínském císaři, zakladateli Číny Fo-hi, který před třemi tisíci lety sestrojil první ohňové hodiny, aby s nimi měřil čas dne a noci. Hlavní částí doutnákových hodin byl doutnák ve tvaru dlouhé kovové tyčinky pokryté vrstvou dehtu s dřevěnými pilinami.
Doutnákové hodiny byly značně nepřesným časoměrným přístrojem
Žár doutnajících pilin zapálených na jednom konci postupně přepaloval tenká, napříč napnutá vlákna se zavěšenými kuličkami, které odpadávaly do kovové misky. Někdy byl také doutnák stočený do spirály, jejíž samotný tvar nahrazoval časovou stupnici. Nejtypičtější doutnákové čínské hodiny měly podobu draka, v jehož hřbetu se nacházel speciální držák na tyčinku. Rychlost dohořívání doutnáku závisela na mnoha okolnostech a k jejímu odhadu bylo zapotřebí značné zkušenosti, avšak samozřejmě tyto druhy hodin se nemohly svou přesností rovnat hodinám slunečním nebo vodním.
Číňané vycházeli v rámci měření času z pohybů Slunce a Měsíce
V rámci přesnějšího měření času, zejména při určování délky ročních období, měsíců a dní, vycházeli Číňané z pohybů Slunce a Měsíce. Dráhu Měsíce pak dělili na dvacet osm dílů a Slunce pokládali za hodinový ukazatel velkých vesmírných hodin. Jeho dráha byla dána dvanácti kotouči a každý kotouč nesl jméno zvířete podle čínského kalendáře. Noční kotouče byly černé, denní bílé, šedé znázorňovaly východ a západ Slunce. Půlnočnímu kotouči byla přiřazena krysa, polednímu kotouči pak kůň. Čtyři velké kvadranty nebo čtvrti se nazývaly Azurový drak, Černý válečník, Bílý tygr a Rudý pták. Peh Tao bylo jméno ukazatele ročních období.