Koptský kalendář

Vznik koptského kalendáře se váže na dobu vzniku křesťanského učení

S ohledem na tento masakr začíná koptský kalendář, tedy kalendář starých Koptů nikoliv rokem „0“, tedy narozením Ježíše Krista, ale rokem 284, tedy rokem kdy byl onen hrůzný masakr spáchán, rokem, kdy nastoupil na trůn právě Gaius Aurelius Valerius Diocletianus - Dioklecián. Dioklecián byl římským císařem od 20. listopadu 284 až do 1. května 305. Přestože byl prostého původu, prodělal úspěšnou vojenskou kariéru a za císaře Cara se stal velitelem jezdectva. Po smrti Cara a jeho syna Numeriana byl Diocletianus prohlášen vojskem za císaře, načež v krátkém střetu porazil Carova druhého syna Carina. Diocletianův nástup na trůn říských císařů je pokládán za počátek konce mocenské krize třetího století a současně počátku etapy pozdní antiky. 

Konstantin I. Veliký a kalendář starých Koptů

V roce 312 zvítězil jeden z dalších římských císařů v dlouhé řadě, Konstantin I. Veliký, v bitvě u Milvijského mostu, k čemuž mu měl podle filozofů Lactantia a Eusebia dopomoci křesťanský Bůh, neboť císař údajně dostal vidění kříže na nebesích a vnuknutí, kdy mu bylo sděeno, že v bitvě zvítězí, pokud se obrátí na křesťanskou víru. Na základě tohoto vítězství v roce 313 vydává Edikt milánský, čímž ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše. V dalších letech své vlády Konstantin křesťanství všestranně podporoval a v roce 325 svolává do města Nikaia první ekumenický, tzv. nikájský koncil. Po Teprve až roku 313, kdy císař Konstantin vydal toleranční edikt, mohli křesťané po celém Egyptě vystupovat veřejně a hlásit se ke své víře bez  toho, aniž by byli vystaveni různým druhům perzekucí. Na koncilu bylo zformulováno nikájské vyznání víry, které především výrazy "Syn je soupodstatný s Otcem" a "Syn je z Otcovy podstaty" odmítlo jiné proudy v křesťanské církvi. Významným výsledkem nikájského koncilu byla rovněž stanovená shoda všech církví včetně Koptů na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky mají v církvi jako oslava Kristovy smrti a vzkříšení ústřední místo, a tak je logické, že církev považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejný čas.

Koptská církev a původní koptský kalendář vzniká až po období raného křesťanství

Vznik klášterů pochází z tíživé doby útlaku raných křesťanů, kdy lidé utíkali do samoty do nehostinné pouště, kde mohli žít svobodně se svou vírou. Otcem mnišství, a to nejen v Egyptě, je křesťanský mnich, svatý Antonín, který se narodil ve středním Egyptě kolem roku 250. Je jedním z nejznámějších egyptských světců. V pozdějším věku života se stal učitelem a vzorem svých žáků a věřících. První klášter ale založil svatý Pachoma kolem roku 320 v Tabannese, severně od Théb. Poté poměrně rychle vznikla dalších devět mužských a sedm ženských klášterů. 

Vznik koptského kalendáře spolu se vznikem pouštních klášterů

Jedním z nejznámějších osob v klášterech byl opat Šenut ze Sohagu. Opat Šenut ze Sohagu byl velmi přísným a náročným jak na sebe, tak na ostatní členy řádu, mnichy, zejména pokud se týkalo duchovních cvičení v oblasti víry. Šenut rovněž však podnikal spolu s ostatními mnichy ničivé nájezdy na pohanské chrámy, což se s křesťanstvím příliš neslučovalo : nejdůležitějším mezníkem, v jeho životě je pak snad skutečnost, že koptské řeči stanovil gramatická pravidla, určil správnost některých výrazů a snad dokonce některé i sám vymyslel – koptštinu zkrátka dokázal posunout na poměrně vysokou úroveň, což mělo za následek, že téměř všechna literární díla a náboženské texty se zapisovaly v koptštině. Opat Šenut umírá ve věku 118 let. V tomto období rovněž začíná mnoho sporů o božské, resp. lidské podstatě Ježíše Krista. V bouřlivém období vznikla roku roku 451 samostatná koptská církev s vlastním pojetím křesťanského učení.

Specifický způsob života koptské církve v závislosti na koptském kalendáři

Za zakladatele tohoto specifického způsobu života je pokládán sv. Antonín (251-356), který byl následovníkem sv. apoštola Marka a stal se představitelem asketického způsobu života v tamní pouštní oblasti. Základní tezí tohoto asketického způsobu bytí sestává z myšlenky, že duši člověka lze zachránit pouze odmítáním světa jako takového spolu se vším, co Bůh člověku dal. První mnišské pouštní komunity byly zakládány již od 3. století; kdy skutečně první z těchto aktetických komunit založil sám sv. Antonín v Nitrii. Postupem času se tento mnišský způsob života začal významně rozšiřovat na mnoho míst Egypta a podle odhadů se přibližně polovina koptských mladých mužů ve 4.století stávala mnichy či poustevníky. 

Rozdíl mezi koptským a křesťanským kalendářem

Koptský církevní kalendář se od klasického křesťanského gregoránského kalendáře liší nejen svým počátkem, ale také například propočtem přestupnosti roku, či dělením roku do tří období dle závislosti na zemědělství, tedy na období záplav, období setby a období žní. Koptský kalendářní rok má, podobně jako náš, 365,25 dní, nicméně počet měsíců se o jeden liší: Koptský kalendářní rok má totiž měsíců celkem 13, kdy 12 měsíců sestává z 30 dnů a měsíc třináctý má jen 5, nebo 6 dní, a to podle toho, zda se aktuálně jedná o rok přestupný. Svátků má koptský kalendářní systém rovněž celou řadu, z nichž některé jsou společné všem křesťanům : Vánoce, Květná neděle, Velikonoce, Zelený čtvrtek, či Nanebevstoupení. Některé z těchto náboženských svátků jsou odlišné jako např. Epifanie, Útěk do Egypta či Zázrak v Káni.