Průběh havárie elektrárny v Černobylu v roce 1986

Dva mohutné výbuchy oználiy začátek největší jaderné technologické katastrofy v dějinách lidstva

Nejdřív budovou černobylské elektrárny otřásly dva mohutné výbuchy, zhaslo světlo a všechno se zahalilo do páry a prachu. Sál s kontrolními panely a pulty pro čtvrtý blok osvětlovaly zkratové jiskry. Mozkem čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl bylo informační a výpočetní středisko SKALA. SKALA, to je mozek, zrak a sluch celé elektrárny - počítač sám vykonává všechny nezbytné operace a propočty a dodává je do řídícího stanoviště. Veškeré experimenty probíhaly podle předem stanoveného programu a ten zaznamenával centrální počítač. Měl sledovat všechny odchylky od normy a zaznamenávat je na zvláštní pásku. Následně zpozorovali, že naskočil signál, který oznamoval, že starší inženýr u řídícího panelu NEPLÁNOVANĚ stiskl tlačítko ÚPLNÉ ODSTÁVKY REAKTORU.

Po dvou výbuších následovaly dva záchvěny a výpadek centrálního počítače

Patnáct sekund poté, co technici čtvrtého energobloku černobylské jaderné elektrárny zaznamenali stisk tlačítka úplné odstávky reaktoru, zaznamenali silný záchvěv a o pár okamžiků další, mnohem silnější. Zhaslo světlo a centrální černobylský počítač vysadil rovněž. Následně byla obnovena dodávka proudu z nouzového zdroje a technici se snažili zachránit co se dalo.  Hned po výbuchu Černobylu technici vlastně žádné zvláštní změny nepostřehli. Počítač má, jak známo, skleníkové podmínky. Udržuje se stálá teplota mezi 22°C až 25°C a neustále funguje přetlaková ventilace. Technikům se podařilo celý systém znovu uvést do chodu a snažili se zakrýt systém plachatmi, aby zabránili proniknutí vody, která začala téct ze stropu. Počítač běžel a zaznamenával diagnózu, zatím však nikdo nevěděl, co vlastně zaznamenává. Obsluha zjišťovala co se stalo a snažila se dostat na místa, která podle krizového plánu měla zaujmout, což se však již nezdařilo. Výtah byl v troskách, schodiště a část patra zmizela, všude se povalovaly nosníky, nádrže a především tam nebylo světlo. Z devátého patra se valila voda a technici se snažili, aby centrální černobylská SKALA běžela dál.

Zjištění rozsahu havárie černobylského jaderného reaktoru

Po dvou bezprostředně po sobě následujících výbuších reaktoru černobylské jaderné elektrárny začali technici zjišťovat rozsah havárie a s katastrofou se začali seznamovat osobně. Jedna z prvních černobylských obětí byl mladší operátor Šašonok. Železobetonový blok operátorovi několikrát přerazil páteř, rozdrtil lebku a hrudní koš. 43 000 obyvatel Pripjati klidně spí.

První reagovali na volání o pomoc z Černobylu požárníci

Když se požárníci k hořící černobylské elektrárně blížili, viděli, že střecha reaktorovny hoří na třech místech. Jakmile se dostali nahoru, zjistili dalších pět ohnisek požáru na strojovně třetího černobylského bloku. Ty bylo nutné uhasit nejdříve, neboť pokud na reaktor v chodu spadne jediný panel, dojde k dehermetizaci aktivní zóny a hrozí výbuch třetího reaktoru.

Poplach se po výbuch v Černobylu rozrůstal

U ředitelství požárníci spatřili obrovský světle červený až oranžový plamen a chtěli jej hasit, sháněli se tedy po suchovodech, což jsou trubky sloužící hasičům k zásahu - dole se napojí cisterna, nahoře hadice a suchovod slouží jako rozvod vody. Při zásahu se zjistilo, že suchovody pro více než jeden zásahový vůz jsou zcela jinde, než se cvičilo. O radiaci v té chvíli požárníci neměly ani potuchy. V Pripjati byla k dispozici pouze jedna brigáda záchranné služby sestávající z jednoho ošetřovatele a jednoho lékaře na 43 000 obyvatel. Říkalo se, že jsou na elektrárně k dispozici speciální oděvy a masky, avšak ty byly více než dvacet let staré a ve skladech, o jejichž umístění nikdo nevěděl. Požárníci měli pouze staré vojenské dozimetry; jejich rafiky však již kilometr před elektrárnou vyskočily na maximum a následně přístroj vypověděl službu.

Ráno po výbuchu reaktoru elektrárny Černobyl

Když se rozednilo, na čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl již nebyly vidět plameny. Bylo vydáno nařízení, že každý zasahující má vypít sklenici lihu. Údajně proti radiaci. Asi dvě hodiny po zásahu se na zasahujících projevila nemoc z ozáření.

Prvním zasahujícím jednotkám velel plukovník Vladimir Grebeňuk.

Na konci jazyka a v ústech vojáci cítili pachuť kovu a nepříjemnou kyselkavou příchuť. Říká se, že radiace nemá žádnou chuť, avšak to, co cítili vojáci plukovníka Grebeňuka v ústech byla pachuť radioaktivního jódu. Grebeňukovi vojáci pověření zvládnutím situace nevěděli, že reaktor stále hoří a že se radiace stále šíří. První jednotky byly vybaveny pouze textilními obličejovými rouškami a nepromokavým overalem. Vzhledem k tomu, že všechny přístroje vypověděly službu, posílá plukovník hlídku, aby provedla radiační odečet v základech elekrárny, který činil 2080 RTG. Pokud jsou naměřeny takto vysoké hodnoty radiace, trvá pouhých 15 minut, než lidské tělo vstřebá smrtnou dávku. Vojáci se obávají, že něco není vpořádku. Panuje přesvědčení, že člověk může za rok vstřebat až 2 RTG, aniž by mu to poškodilo zdraví; tělo je letálně kontaminované vstřebá-li více jak 400 RTG.

Je velmi zajímavé, že po výbuchu nedošlo k odstávce třetího a druhého energobloku černobylské jaderné elektrárny.

Zatímco obyvatelé SSSR prožívají klidnou noc, dochází k největší jaderné katastrofě v dějinách lidské civilizace. V této chvíli již jsou stovky lidí smrtelně kontaminovány. Třebaže je Michail Sergejevič Gorbačov nejvyšší představitel ve své době největšího státního útvaru v lidských dějinách s počtem obyvatel 293 047 602, a fakticky nejmocnější muž na planetě Zemi, nedozvídá se pravdivé informace o skutečné situaci v Černobylské jaderné elektrárně, což mělo fatální následky - třebaže došlo k havárii po 01:00, KGB se dovídá o situaci teprve okolo 03:00 ráno. Generální tajemník SSSR Gorbačov až PO PÁTÉ HODINĚ RANNÍ s tím, že došlo k požáru, nikoliv k výbuchu.