Jste zde
John Archibald Wheeler
Kategorie:
Kategorie osobnosti:
John Archibald Wheeler patřil k jedněm z největších fyziků a astrofyziků konce 20. století; je autorem mj. pojmu "černá díra". John Archibald Wheeler byl doslova specialistou na Einsteinovu Teorii relativity a jedním z mála vědců, kteří se s Albertem Einsteinem osobně znali.
Až donedávna byl John Archibald Wheeler posledním skutečným velikánem fyziky, který měl přátelské vztahy s Albertem Einsteinem. I když byl od německého génia o 32 let mladší a měli různé kulturní zázemí, oba spojovala snaha pochopit vznik a fungování vesmíru a umění dohlédnout za hranice dosud známých zákonů. Při své práci se nebáli rozvíjet i takřka „pohádkové“ teorie a uplatňovat v nich ty nejexotičtější možnosti. John Archibald Wheeler, který měl sám obrovský přehled v nejrůznějších oblastech fyziky, oceňoval Einsteinův až neuvěřitelný instinkt, který uplatňoval při přemítání téměř o jakémkoliv teoretickém fyzikálním problému.
John Archibald Wheeler ovlivnil tvář dvacátého století
Poprvé se obě nesmrtelné legendy setkaly v roce 1933 v Princentonu v USA, kde Albert Einstein nalezl útočiště poté, co v Německu převzala moc Nacionálně socialistická dělnická strana, NSDAP, v čele s vůdcem Adolfem Hitlerem. Americký Princeton se tím stal svědkem historické události, kdy si John Archibald Wheeler vyslechl poprvé Einsteinovu přednášku. Ve Wheelerově duši zanechal tento zážitek nesmazatelnou stopu, neboť ocenil nejen výbornou angličtinu jednoho z největších fyziků, ale především jasně pochopitelné formulace a celkové podání, v kterém vynikla až drsná neúprosnost, se kterou hájil snahu o naplnění snu druhé poloviny svého života: sjednotit gravitaci s elektromagnetismem. Tento Einsteinův cíl však Wheelera příliš nenadchl, neboť tušil, že rozdělit tyto dvě síly a pouze jimi vysvětlit okolní i vzdálený svět bez jakéhokoliv rozporu bude pravděpodobně nemožné. Jako pedagog se vždy snažil, aby fyzikové, kterým přednášel stáli vždy pevně nohama na zemi: tedy aby bez problémů zvládali fyziku jak po praktické, tak i teoretické stránce.
John Archibald Wheeler a Albert Einstein
V roce 1952, tedy ještě za Einsteinova života, začal na Princetonské univerzitě celoročně přednášet první kurs relativity. Sám se nechal slyšet, že by si přál dosáhnout ke hranicím Einsteinovy slavné teorie, aby se přesvědčil, zda je možné objevit nějaké nové náhledy a nápady. Přednáška, ve které zazněla tato slova vešla do dějin lidstva mimo jiné tím, že právě v ní definoval některé nové pojmy, které později ovlivnily další objevy na poli relativity.
Opravdový gentleman John Archibald Wheeler
Wheeler sám se snažil spíše jako člověk nevybočovat z řady a byl známý svým vybraným chováním – o jeho povaze hovoří i následující příběh : Když skončil studium na Universitě Johna Hopskinse, získal stipendium Rockefellerově Národní radě pro výzkum a bylo mu, podobně jako jiným, umožněno, aby si vybral kde a s kým stráví své postdoktorandské studium. Převážná část studentů teoretické fyziky se odebrala do Berkeley za populárním a charismatickým Robertem Oppenheimerem. Wheeler si však vybral Newyorskou universitu a poměrně neznámého Garryho Breita.
„Oppenheimer a Breit se jako osobnosti výrazně lišili – zatímco Oppenheimer patřil spíše mezi impulsivní, rychle se rozhodující vědce, kteří viděli většinu věcí černobíle, Breit pracoval v odstínech šedé – spíše nalézal nové souvislosti a tkal plátna novým možností. „Vybral jsem si Breita“ vzpomíná John Archibald Wheeler ,“protože mě přitahovaly otázky, které vyžadovaly dlouhé přemýšlení.“
Wheelerův žák Kip Thorne popisuje situaci podobně : „ Tam, kde se Oppenheimer úzkými štěrbinkami prokousával k předpovědím již zavedených fyzikálních zákonů, Wheeler se snažil tvrdou prací poznat, co se za těmito zákony skrývá. Neustále se v myšlenkách přibližoval k oblasti, kde se známé zákony hroutí a v jejich prachu rostou zákony nové.“ Sám Wheeler ve své autobiografii napsal: „Když se mne lidé ptali proč jsem se stal vědcem, odpověděl jsem, že uspokojuje mou zvědavost, že mám v povaze být hledačem pokladů, které lidstvu zbývá ještě pochopit. Nyní, kdy je mi osmdesát let, sice stále hledám, ale již vím, proč je třeba ve vědě pracovat a důvod je podstatně hlubší oproti prosté snaze něco pochopit. Vědec je hnaný neustálým nepokojem, který jej nutí stvořit vizi, která by světu dala o trochu více krásy a soudržnosti. Myslím si, že tato touha, tento věčný nepokoj se rodí zároveň s dítětem.“
" Nyní, když je mi osmdesát let stále hledám, ale již vím, proč je třeba ve vědě pracovat a důvod je podstatně hlubší oproti prosté snaze něco pochopit. "
John Archibald Wheeler - specialista na teorii relativity
John Archibald Wheeler ovládal Einsteinovu teorii relativity ze všech strana byl, na rodíl od něj, ve svém živlu i tehdy, když pracoval s kvantovou mechanikou. Právě kvantovou teorii považoval za největší záhadu , se kterou se v životě potkal. Přál si, aby fyzika objasnila samotnou existenci kosmu a hledal kvantové nástroje, které by to dokázaly. Jeho výjimečná představivost se uplatnila v desítkách odborných prací, kde s použitím běžným lidem obtížně pochopitelné matematiky vysvětloval důsledky kosmické relativity a gravitace.
John Archibald Wheeler představuje téměř celou jednu generaci amerických fyziků, a patří mezi nezapomenutelné postavy dějin vědy – je autorem mnoha fyzikálních i astronomických pojmů, mimo jiné i termínu “černá díra”.
AKTUÁLNÍ PŘESNÝ ČAS
Nový obsah
Oblíbený obsah
- 1 of 28
- »»