Lunisolární kalendář

Lunace v lunárním kalendáři je speciálním dnem bohoslužby

V Písmu Svatém začíná každá lunace oslavou speciálního dne bohoslužby: dnem Nového Měsíce (Novměsíce). Pak následuje šest pracovních dní a po nich, v osmý den měsíce, sedmý den Sabat. Po něm pak přichází další tři týdny končící 29. dnem měsíce. Skrze měření a výpočet dní vedoucích k 29. dni je možné určit, jestli má měsíc 29 nebo 30 dní. Žádný měsíc nemá více než 30 dní.

V této době bylo třeba alespoň dvou svědků, kteří odpřisáhli, že spatřili nový srpek Měsíce. Za svědky se nepovažovali ženy, služebníci a muži se špatnou pověstí. Se svědkem byl sepsán protokol a za prokázanou službu byl pak štědře pohoštěn. Kalendářní rada židovské velerady pak oficiálně vyhlásila "Roš chodeš", začátek nového měsíce. Měsíc, ostatně i každý den, začínal u židů večerem. Potom se zapálila již připravená hranice na Olivetské hoře. Toto znamení se pak šířilo po celé zemi, aby všichni začali nový měsíc. Někdy bylo v roce dvanáct měsíců a jindy třináct. Před slavností žní se totiž pozorovalo, zda jsou již zlaté klasy. Pokud ne, přidal se třináctý měsíc navíc, neboť Hospodin musel dostat za oběť první zlaté klasy. Takovýto kalendář, kdy začátek nového měsíce závisí na pozorování srpku a začátek roku závisí na stavu obilí, je celkem jednoduchý a nemůže se příliš rozejít se skutečností. Pokud by se pro mračna zpozoroval srpek pozdě, vyrovná se to v následujícím měsíci. A pokud by se zrání obilí zpozdilo a přidal by se přestupný měsíc navíc, vyrovná se to příští rok.