celý text Sibyliných proroctví

Královna Sibyla, proslulá věštkyně a prorok, autorka Sibyliných proroctví, věští židovskému národu - v první části proroctví se text věnuje odjezdu královny Michaldy Sábské ode dvora krále Šalamouna

Zaznamenáno jest : V tisíci a jedné noci lásky a vášně, v tisíci a jedné noci odříkání, v tisíci a jedné noci nového života žije ten, který přichází z jednoho způsobu života do druhého. Potom nastává vystřízlivění a otupění. Nezmění se člověk ani za tuto tisíc a jednu noc. Pouze jest u něho pozměna ve způsobu života, ale nezbytný návrat do původního stavu. Tři plná léta žila královna Sibyla, ošetřována jsouc písařem Raulem v horách mezi pouští a mořem. Tři plná léta v odříkání, věnujíc se plně svému synu Menelikovi.

Královna Sibyla, Michalda Sábská, jež sepsala slavná Sibylina proroctví, se odebírá k audienci ke králi Šalamounovi, který ji však nepřijal jako ženu, která mu podlehla

A když přišel počátek čtvrtého roku, odebrala se v jeho průvodu zpět do Jeruzaléma, aby pokračovala v díle započatém. Než nebyla tentokráte králem Šalamounem přijata. „Králi králů není dovoleno hovořiti s královnou křivopřísežnou“ vzkazoval posel. Avšak, aby důraz na bývalé přátelství dal, prosí, aby do země Etiopie se odebrala a tam založila pro syna svého Menelika nové království, jež po něm, Šalamounu, králi králů nazývati můžeš.

Královna Sibyla, tedy Michalda Sábská vznáší svá proroctví o Bohu, Lásce a člověku - Sibylina proroctví o Bohu a lidstvu

Zaznamenáno jest : Řekl Hospodin : „Toto bude znamením smlouvy, které dávám Já, mezi Mnou a mezi Vámi a mezi všelijakou duší živou, kteráž jest s Vámi po všechny věky. Duhu svou postavil jsem na oblacích, aby byla znamením mezi Mnou a mezi zemí. Že se rozvzpomenou na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi všelijakou duší živou v každém těle. A nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo."

Sibila a její proroctví obsahují Sibyliny úvahy a vysvětlení o vztahu mezi člověkem a Bohem a právu člověka na svobodnou volbu 

Toto řekl Hospodin Noemovi, když vystoupil z korábu, který z příkazu Hospodina před potopou zhotovil. Na důkaz lásky a úmluvy dal Bůh člověku znamení nebeské. Slyš. Hospodin miloval člověka, neboť již ve dnech prvých tohoto k obrazu svému stvořil, ale potrestal ho, když se jemu protivil. Slitoval se však nad člověkem a potrestal ho, když se Jemu protivil. Co vedlo Hospodina k tomu, aby zapomněl všeho zlého, co mu člověk způsobil ? Byla to láska.