Jocelyn Bell - Burnell

Jocelyn Bell - Burnellová a radioastronomie

Po maturitě v roce 1961 se Jocelyn Bell - Burnellová zapsala na University of Glasgow, ve Skotsku se zaměřením na fyziku a o čtyři roky později úspěšně odpromovala. Na doktorské studium odešla do Cambridge na vědní obor Radioastronomie, neboť V Cambridge měli k dispozici v daném oboru ve své době nejmodernější vybavení. V prvních dvou letech svého doktorského studia pomáhala Jocelyn při konstrukci 81,5Mhz radioteleskopu, který byl vytvořen k vyhledávání kvasarů - do provozu byl uveden r. 1967.

Poctivá práce přinesla velmi brzy výsledky 

Poté, co byla stavba radioteleskopu dokončena se stalo jejím úkolem analyzovat každé 4 dny data, která byla zaznamenána na 120 m milimetrového papíru jako výsledky pozorování teleskopem. Po několika náročných týdnech plných analýz neuniklo její pozornosti několik neobvyklých záznamů signálu, který se skládal z rychlého sledu měnících se pulsů. První věc, které si všimla, byl objev signálů, které nebyla schopná zcela identifikovat. Nejednalo se o odrazy, ani rušení lidského původu. Když signál přesně změřila, zjistila, že trvá 0,016 s a opakuje se každých 1,337 s. Tyto úseky záznamů zabíraly celkem přibližně 2,5 cm z celkem 121,8 m, ale Jocelyn Bellová - Burnellová i přesto, a bez pomoci výpočetní techniky, rozpoznala jejich důležitost.

Objev pulsarů 

Tyto jevy, kterých se do současnosti podařilo vypátrat už více jak 1200 s různými délkami pulsu, se nazývá pulsar. Pulsarem nazýváme rotující neutronovou hvězdu, která na svých magnetických pólech vysílá paprsky částic, které se pak do prostoru šíří téměř rychlostí světla. O vzniku pulzarů toho zatím mnoho nevíme, vědci se domnívají, že se jedná pravděpodobně o zbytky supernov. V době objevu prvního pulsaru však lidé tyto okolnosti ještě neznali. Byl to jev zcela nový a hledalo se pro něj teprve vysvětlení. Vysoká frekvence opakování signálu byla tak radikálně odlišná od ostatních dosud zachycených radiových signálů z vesmíru a tedy zřejmě nepřirozená svým původem, že jistou dobu panovalo podezření, zda se nejedná o vysílání signálů mimozemských civilizací. Jocelyn Bell – Burnellová nakonec zcela jednoduše tyto domněnky vyvrátila: Objevila totiž další signály pulsarů z jiných částí oblohy, a proto bylo více než pravděpodobné, že se nemohlo jednat o vysílání mimozemšťanů. Vedoucí práce Anthony Hewish o tomto objevu publikoval článek, jenž 9. února 1968 uveřejnil časopis Nature. Jocelyn Bell - Burnellovou uvedl Hewish jako spoluautorku spolu s dalšími třemi kolegy.

Výzkumné práce Jocelyn Bell - Burnellové 

V letech 1968 - 1982 Jocelyn Bell – Burnellová pokračovala dále ve výzkumu a věnovala se přednáškové činnosti na Southamptonské univerzitě a na University College v Londýně, avšak jednalo se o jiné obory než radioastronomie, kterou musela opustit, aby se mohla věnovat rodině. Pracovala pouze na částečný úvazek a své působiště měnila vždy podle toho, kam právě odválo zaměstnání jejího manžela.

Jocelyn Bell - Burnellová - významná autorita v radioastronomii  

Uznávaná vědecká autorita Sir Fred Hoyle, význačný britský astronom, za uznání přínosu Jocelyn Bell - Burnellové na objevení pulsarů bojoval a zastával názor, že by měla mít na Nobelově ceně podíl - jeho úsilí se však nesetkalo s pochopením. I když Nobelova cena Jocelyn Bell - Burnellové unikla, vědkyně nezahořkla - byla a je doposud celosvětově uznávanou autoritou v oblasti radioastronomie. Vědecký život Jocelyn Bell - Burnellové byl a dosud je skutečně velmi bohatý. Podobně jak se její manžel stěhoval za svým zaměstnáním, měnilo se i pracovní zaměření této významné ženské osobnosti. Od radioastronomie přešla k oboru geofyziky a gamma záření v Southamptonu, v Mullardu se věnovala rentgenové astronomii, později působila na Královské observatoři v Edinburghu, ve Skotsku. V průběhu let 1973 - 1976 zastávala mimo jiné i funkci editora časopisu The Observatory. Částečně se usadila až po rozpadu manželství. V období 1991 - 1999 působila jako profesorka fyziky na Open University v Milton Keynes.