Tatvické hodiny
Pradávno si lidé všimli, že na planetu Zemi dopadá pět druhů kosmických sil, tzv. větrů, které popsali jako tatvy. Následným dlouhodobým pozorováním a vnímáním přirozených kosmických sil následně lidé zjistili, že tatvy se projevují, resp. střídají po dvouhodinových intervalech. Dech tatev počíná východem Slunce, kdy jako první proudí tatva Ákaša, následuje tatva Vayu, potom tatva Tejas, následuje tatva Prithivi a tatva Apas.
Mořské hodiny
Odliv a příliv se střídají přibližně v odstupech asi 6 hodin, což znamená, že dva přílivy a dva odlivy vyplňují období mezi kulminacemi Měsíce ve dvou po sobě následujících dnech, tedy po dobu 24 hodin a 50 minut. Tím se samozřejmě stává, že se postupem dní mění doba přílivu a ten, kdo k moři přichází ze středozemí tedy nemůže vědět kdy přesně příliv nastane.
První kyvadlové hodiny Christiana Huygense

Roku 1657 na základě myšlenek Galilea Galileiho sestrojil Holanďan Christian Huygens první kyvadlové hodiny. Kyvadlové hodiny jsou časoměrným přístrojem, který využívá pohybu kyvadla jako časoměrného prvku, tedy jako časomíry. Výhodou kyvadla jako časoměřiče je skutečnost, že kyvadlo je harmonický oscilátor, což tedy znamená, že se houpá tam a zpět v přesném časovém intervalu v závislosti na jeho délce.

Ciferník a hodinová ručička se objevily až ve století čtrnáctém. Dalším vývojovým stupněm byly kolečkové hodiny s pevnou hodinovou ručkou a s pohyblivým ciferníkem.
Ve 13.stol.n.l. se v Evropě začaly používat poměrně přesnější hodiny mechanické, kdy přelomem byl vynález tzv. krokového ústrojí.
Čínské doutnákové hodiny

Dodnes se vypráví v Číně pověst o prním čínském císaři, zakladateli Číny Fo-hi, který před třemi tisíci lety sestrojil první ohňové hodiny, aby s nimi měřil čas dne a noci. Hlavní částí doutnákových hodin byl doutnák ve tvaru dlouhé kovové tyčinky pokryté vrstvou dehtu s dřevěnými pilinami.

Přesýpací hodiny
Přesýpací hodiny sestávaly z velmi jednoduchého zařízení: dvě průhledné nádoby postavené na sobě a spojené úzkým otvorem. Z horní se zvolna sype písek do dolní nádoby a na stupnici můžeme odečíst, kolik času uběhlo. Přesýpací hodiny znali pravděpodobně již v antickém Řecku. Samo slovo „pískové“ je zavádějící, protože materiálem k přesýpání byl kamenný prach nebo na prach rozdrcené vaječné skořápky.
Klepsydra - vodní hodiny
Zhruba od roku 1500 př.n.l. začali obyvatelé Egypta a Babylónie používat hodiny vodní. Vodní hodiny se zde objevily již v době 1500 př. n. l, v Číně asi 1200 př. n. l. Do Řecka je prý donesl Platon kolem roku 400 př. n. l. a měly sloužit k odměřování času jeho žákům. Vodní hodiny se nazývaly klepsydra - jejich název pochází z řečtiny a znamená „zlodějka vody“.
Gnómon

Prvními slunečními hodinami měřícími čas délkou vrženého stínu byl svislý obelisk – gnómon. Tyto první obelisky určené k měření času pocházejí pravděpodobně již ze 14. století př. n. l. a kromě míst původu, jako je egyptský Karnak, jsou k vidění i v Evropě na náměstí Sv. Petra v Římě nebo v USA, v Central park v New Yorku, kam byly z Egypta dopraveny. Anaximenes a Anaximandros postavili v roce 547 př. n. l. ve staré Spartě gnómon, který ukazoval všechny hodiny dne. Gnómon v jednoduché podobě měřil přesněji pouze poledne, kdy byl stín nejkratší.

Historie měření času spadá již do počátků vývoje lidského druhu na této planetě. Kdy přesně si lidé uvědomili existenci času patrně již nezjistíme, jisté však je, že staří filosofové považovali čas za natolik abstraktní, že dokud o čase nepřemýšlíme, či dokonce o něm nehovoříme, jako by neexistoval.

Stránky

Subscribe to PŘESNÝ ČAS online RSS