Jste zde

Čas

Severní Afrika r. 2009
Rozhodně lze říci, a nemusíme se bát naznačit že snad již odpradávna, že vnímání času, a to nejen jako fyzikální veličiny - neboť čas je skutečně relativní, je ve značné míře závislé na kulturních zvycích dané země či státu a na jeho kulturním prostředí. Zapomínat přitom nesmíme na náboženské zvyklosti a podnebí. S časem to zkrátka lidé nemají jednoduché nikde na světě.

Na člověka velmi často, zvláště v poslední době doléhá jeho vlastní minulost, ba dokonce i ta nejvzdálenější. Moderní astronomie chápe počátek existence času,  bytí jako okamžik Velkého třesku, jako absolutního počátku, chápeme-li čas lineárně podobně, jako současná věda. Čas v bodě nula, okamžik zrození Vesmíru chápeme jako nejzažší počátek vešekerého bytí, a tedy i toho, o němž ani netušíme, že existuje. V této situaci si neumíme, ba ani nedovedeme představit starší dějiny světa, než jak  nám je předkládá moderní astronomie.

Čím déle člověk žije, tím více se, samozřejmě zajímá o své dějiny samozřejmě i o dějiny času. Platí to nejen pro jednotlivce, ale i pro lidstvo jako celek. Přejeme si vědět, jak žili naši předkové, zajímáme se o skutky významných historických osobností které změnily běh světa, o dějiny civilizací, které položily základ světa takového, jak jej známe dnes.

​Zákon příčiny a následku patří mezi nejzákladnější zákony Vesmíru a funguje s absolutní přesností vždy a všude, v kterékoliv části Všehomíra - platí jak pro živé, tak i pro neživé součásti Stvoření. První popsal tento zákon Aristoteles a my, lidé 21. století, jej začínáme znovuobjevovat. Lidé dospívají k názoru, že nejen život sám ve své podstatě je inteligentní, ba dokonce zjišťujeme, že sám Vesmír je inteligentní. Jeho zákony znovuobjevujeme až v současnosti.

Stránky

Subscribe to RSS - Čas