Přesný čas | Přesný čas online | Atomové hodiny | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Kalendáře | Astronomie

Online přesný čas podle atomových hodin v ČR | Hodiny online | Přesný čas ve světě | Časová pásma | Proroctví

Vikingský a starý norský kalendář

Obyvatelstvo skandinávských zemí se z převážné části živilo rybolovem a zemědělstvím, přes zimu čile obchodovali. Z dnešního Švédska a Norska se vypravili přibližně v polovině 8. století a plenili po 300 let pobřeží Británie. Hlavními důvody byl zejména nedostatek zemědělské půdy spolu s obrovským populačním boomem, kdy jejich území jednoduše nedokázalo obyvatelstvo uživit. S tímto rovněž souvisela rozsáhlá územní expanze Franské říše a zvyšující se napětí mezi Franky a Dány.

Severské Germány, tedy Vikingy, tvořily tři větve

Severské Germány, tedy Vikingy, tvořily tři větve, které dnes odpovídají třem severským národům, tedy Švédům, Norům a Dánům; jednalo se tedy o Švédské, Norské a Dánské Vikingy. Společnost se verských germánů sestávala z nejnižší vrstvy otroků nesvobodných většinou válečných zajatců, svobodných sedláků, řemeslníků a válečníků, Jarlů jako šlechticů či lidí se značným majetkem a následlně králů a velitelů, kteří však byli podřízeni vůli lidu. Mezi nejvýznamnější vůdce řadíme vikingského vůdce Erika Rudého, který se kolem roku 980 vydal do Ameriky, kde zřejmě jako jeden z prvních Vikingů doplul do Grónska a založil zde první osady. Dále prosluli nejen na bitevním a politickém poli Olaf II. Norský, Erik Rudý, Halfdan Ragnarsson či Knut Veliký

Samostatnou skupinu germánských kmenů tvořili kněží

Samostatnou skupinu pak tvořili kněží, kteří mohli hovořit vyjma náboženských otázek i do chodu společnosti. V této společnosti Germánů měly ženy značné postavení, velmi často se staraly o chod celého rodu a mnohdy byly i válečnicemi. Žena mohla muže žalovat za prohřešky proti mravům a například v případě, že na ženu cizí muž sáhl, platil pokutu, pokud byl vinným podle toho, na které místo těla.

Severští Germáni měli velmi bohatou mytologii

Severští Germáni měli velmi bohatou mytologii, se kterou souvisí i vikinský kalendář. Mytologie seveřanů je souborem pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku světa, jeho smyslu a následně o konci světa. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh hromu, deště, nebe a plodnosti země, Tyr, bůh války a Freya, bohyně plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí trpaslíci elfové a také černí trpaslíci elfové. 

V severské mytologii se rovněž setkáme s poměrně nejasným systémem devíti světů 

V severské mytologii se rovněž setkáme s poměrně nejasným systémem devíti světů propojených světovým jasanem Yggdrasilem, ve kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých. Jasan Yggdrasil lze chápat jako obdobu Stromu života, se kterým se setkáváme v mnoha jiných kulturách. Lidé vznikli tak, že když se Ódin, Vili a Vé procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy, vdechli jim život, první muž se jmenoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu, který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst.

Životy Vikingů byly formovány plynutím času

Podobně jako u každé lidské kultury, i životy Vikingů byly formovány plynutím času. Jak plynuly dny a měsíce, odhaluje se jejich přesvědčení o moci času v rukách bohů, stejně jako výzvy a příležitosti, které jim roční doby přinášely. Zdrojů o vývoji vikingského kalendáře je velmi poskrovnu. Jediné, co je skutečně jisté, je práce, kterou odvedl Ari "Moudrý" Þorgilsson v roce 1100, kdy se snažil zkoordinovat starý vikingský kalendář s evropskou chronologií, tedy s evropským kalendářem, což se mu do značné části povedlo.

Starý islandský - norský kalendář byl založen na slunci a rovnodennostech

Starý islandský nebo norský kalendář byl založen na slunci a rovnodennostech, které byly a jsou velmi důležité v těchto severních oblastech světa. Island má v zimě velmi krátké dny a příchod zimního slunovratu znamená znovuzrození roku a slib dlouhých dnů a lehkých nocí léta. Z tohoto důvodu začíná rok kolem zimního slunovratu. Vikingský kalendář se vyvíjel ze sezónních a klimatických faktorů a rozděluje tedy rok velmi jednoduše na dvě poloviny, tedy logicky na polovinu letní a polovinu zimní. Podle vikingského, tedy starého norského kalendáře se každá jedna z nich dělí na úseky nikoliv nepodobné našim týdnům. Každá sezóna měla 6 měsíců, každý s 30 dny ( lunární fáze ).

Letní měsíce byly Harpa, Skerpla, Sólmánuðr, Heyannir, Tvímánuðr a Haustmánuðr a zimní měsíce Gormánuðr, İlir, Mǫrsugr, Þorri, Góa a Einmánuðr . Léta, kterých se člověk dožíval byla Vikingy počítána nikoliv v rocích / „letech“, ale naopak v "zimách", což mělo vztah k chovu hospodářských zvířat. Zdá se, že to znamená, že začátek léta byl považován za "nový rok", třebaže vlastní oslavy „nového roku“ vůbec neprobíhaly – Vikingové zkrátka přelom mezi léty ( resp. Zimami ) vůbec neslavili, neboť se v jejich kalendářním pojetí skutečně jednalo pouze o další kalendářní položku, která nebyla spojena s žádným svátkem.

Vikingský kalendář byl rovněž rozdělen na lunární měsíce.

Počítání dní bylo pravděpodobně poměrně nepřesné, zejména v letních měsících, kdy jsou noci v severních oblastech jasné a může být obtížné spatřit Měsíc. Letní a zimní období byly rovněž rozděleny na týdny a časová období byla byla s vysokou pravděpodobností určována tak, že se počítaly sedmidenní cykly podle počtu nocí spíše než měsíce. Starý vikingský kalendář se skládá z 12 měsíců po 30 dnech, s dalšími čtyřmi dny uprostřed léta nazvanými Sumarauki. Toto uspořádání znamená rok o 364 dnech, tj. Přesně 52 týdnů. K počtům za přestupné roky se po Sumarauki po pěti nebo šesti gregoriánských letech přidá dalších sedm dní, tedy celý týden. Tím je zajištěno, že každý den v kalendáři spadá každý rok v tentýž den v týdnu. Naposledy kdy Sumarauki mělo 11 dní, bylo v roce 2001, 2007 a 2012.

Vikingský kalendář rovněž souvisel s vikingskými proroctvími

Vikingský kalendář rovněž souvisel s vikingskými proroctvími, neboť i Vikingové se zajímali o svůj vlastní osud a o osud světa v rukách bohů. Podle Vikingských proroctví totiž přichází konec světa právě tehdy, když následuje mnoho teplých zim a horkých let po sobě. Vikingové totiž toto chápali jako věčný boj mezi dvěma mocnostmi přírody, tedy mezi zimou a létem; časem umírání a časem života. To se pak projevuje jako bitva mezi bohy, v tomto případě Odinem, Otcem bohů, spolu s dalšími velkými bohy, včetně Thora, boha hromu, Freje, bohyně lásky a Loki, božského boha. Na konci bitvy se celý svět potopí pod vlnami a všichni lidé zemřou - kromě dvou. Vikingská proroctví v tomto v mnohém připomínají biblický Starý Zákon. Ti, Liv a Livtrasir, (Život a chtíč) následně přijdou z podsvětí, aby obnovili svět.

Vikinský kalendář začíná podzimním obdobím :

  • Gormánuður- 14. října - 13. listopadu, měsíc zabití, začátek zimních měsíců, kdy norské národy začaly uchovávat sklizeň. Jedná se o první měsíc v zimě. Zimní slavnost (Veturnettr nebo Haustblót) se koná první den tohoto měsíce. Svátek je věnován bohyni Freyru a je oslavou sklizně. Tento měsíc se také konaly „díseblót“ věnované přivítání zimy a „alvablót“, slavnosti na počet duchů předků a elfů. Tato slavnost se konala přibližně 7. listopadu a byla určena pouze pro nejbližší rodinu a její příslušníky.
  • Ylir - 14. listopadu - 13. prosince (Tmavý měsíc mrazů ) Jednalo se o nejtemnější měsíc, který lidé strávili většinu času v domě a pracovali na zpracování sklizně a sběru. Ylir je druhým zimním měsícem a je spojen s Ódinem, nejvyšším bohem, kdy Ylir bylo rovněž jedno z jeho jmen. V tomto měsíci se konaly oslavy Jólnir, oslavy na počest boha Ódina. Připravovaly se obložené pečené chleby na památku svých blízkých a bohů. Hlavním božstvem je Odin, ale Njörðr a Freyr zde také mají své místo. Následoval přípitek bragarfull spojený se slibem dobrého života. Následovala hostina tradičně spojená hostina s množstvím jídel a nápojů. Vepřové maso má na stole stálé místo dodnes. Přesné datum a délka tohoto svátku jsou doposud předmětem diskuzí s vysokou pravděpodobnosti byla variabilní, jisté však je, že trvaly nejméně dvanáct dní. Lidé spolu s oslavou Ódina vzývali a chválili i další bohy a bohyně, prosili za dobro pro své blízké, pěkné počasí v roce a bohatou úrodu. Tradičně lidé nosili v noci svíce v rituálu Åregang a společně chodili do lesů a polí a vzývali božstva, kdy tyto svíce symbolizovaly nadvládu světla nad temnotou v rituálu, kdy se od sebe vzdálili jen na dosvit a oslavu prováděl každý sám. Společně tak vytvářeli ostrůvky světla, které se postupně s přicházejícím ránem měnily na vítězství symbolického zrození nad smrtí. V moderním pojetí lidé děkují za stravu a zvířatům, která jim dávají po celý rok obživu. Jednou z dalších významných norských tradic je nechat jídlo po hostině do rána na stole pro elfy, skřítky a samozřejmě pro duše zemřelých. Pokud se do rána nějaké jídlo „ztratí“, znamená to, že bude celou rodinu provázet mimořádné štěstí.
  • Mörsugur (14. prosince - 12. ledna) je třetím zimním měsícem a doslova znamená „Měsíc žvýkání mízy listů“, což pravděpodobně ukazuje na dobu, kdy lidé již několik týdnů nejedli maso a živili se zásobami sušeného ovoce a zeleniny.
  • Þorri – Thorri - ( 13. ledna - 11. února ) je čtvrtým zimním měsícem, kdy se podle pověstí stalo stvoření boha Thora. Podle tradice ženy vycházely v noci před dům a zvaly Thora, aby vstoupil do jejich domu a zvaly jakékoliv pocestné či duchy k oslavě spojené s malým občerstvením. Tento měsíc je podle tradice měsícem mužů, což znamenalo, že se ženy o své muže více staraly jako dík za jejich celoroční práci pro rodinu. Dodnes se z tradice jemně dodržuje, kdy muži nemusí pomáhat ženě v domácnosti. Obecně se jedná o oslavu božského mužství, boha války a hromu, boha Thora.
  • Gói - 12. února - 13. března je pátým zimním měsícem, měsícem žen. Tentokrát se role obracejí a odpočatí muži se starají o své ženy. Krásná tradice, kdy se muži co nejvíce zapojovali do chodu domácnosti. Goi byla podle staré tradice dcerou boha Thora a tak je pátý měsíc oslavou ženského elementu.
  • Einmánuður - 14. března - 13. dubna je poslední zimní měsíc a znamená pouze jediné : oslavy jarní rovnodennosti a je oslavou plodnosti. V tomto měsíci mají svátek všichni chlapci a nedospělí muži a vše probíhalo podobně jako ve čtvrtém měsíci.
  • Harpa - (14. dubna - 13. května) je prvním letním měsícem, ve kterém se koná třetí velká oslava, Blót pro vítězství v bojích a štěstí na cestách a oslavou boha Ódina. Harpa je měsícem dívek a vše probíhalo jako v pátem měsíci, měsíci žen.
  • Skerpla - 14. května - 12. června je druhým letním měsícem, časem vajec.
  • Sólmánuður - 13. června - 12. července je měsícem slunce, třetím letním měsícem spojeným s oslavami letního slunovratu 21. června. Přirozeně se každá kultura spojila s oslavami letního slunovratu a podobně tak činili i Vikingové. Oslavy byly spojeny se Sluncem, vikingové v tento den a v tuto noc pořádali velkém ohně na oslavu světla; jednalo se o noc, kdy elfové a všechny bytosti vycházejí ven, aby s lidmi kolem ohňů tančili a radovali se z vítězství světla nad temnotou. Mladé ženy si lehávaly nahé do trávy, aby byly k ránu skropeny ranní rosou. To vše, aby získaly co nejvíce plodnosti.
  • Auknætr – přibližně čtyřdenní obdobní – období vkládání dnů, známé jako Samarauki. Tento měsíc byl přidán do Auknætr každých pět nebo šest let, aby se vyrovnal počet dní v roce
  • Heyannir - 13. července - 14. srpna je čtvrtým letním měsícem, měsícem letního slunovratu. Heyannir znamená „sběr sena“ . Tento měsíc se rovněž nazýval Ormamánuður, jako měsíc hadů, který je součástí některých částí Skandinávie.
  • Tvímánuður - 15. srpna - 14. září, je nazýván jako druhý měsíc sena, někdy rovněž nazývaný jako kornshurðarmánaðr, měsíc lámání kukuřice. Tvímánuður je pátý letní měsíc a jméno tedy znamená „druhý měsíc“.
  • Haustmánuður - 15. září - 13. října. Haustmánuður je poslední letní měsíc. Název znamená Podzimní měsíc, neboť 21. září dochází Podzimní rovnodennosti. I tomuto měsíci se říkalo „měsíc lámání kukuřice“
  • Třebaže římský systém existoval na Islandu od zavedení křesťanství přibližně od roku 1000, zemědělci z převážné většiny používali původní vikingský kalendářní počet. Přibližně do konce 18. století se začínají používat latinská pojmenování měsíců.

    Dny v týdnu :

  • Sunnudagr - Neděle - Den Slunce / Sunday v angličtině
  • Mánadagr - Pondělí - Den Měsíce / Monday v angličtině
  • Týsdagr - Úterý Den Tyrův, boha práva a spravedlnosti / Tuesday v angličtině
  • Óðinsdagr - Středa Den Odinův - Wotanův / Wednesday v angličtině
  • Þórsdagr - Čtvrtek - Den Thora (Bůh hromu a války ) / Thursday v angličtině
  • Frjádagr - Pátek - Den Freya nebo Frigg , bohyně plodnosti a lásky / Friday v angličtině
  • Laugardagr Sobota - Den koupelí / Saturday v angličtině